Balet nemluví, ale vyprávět příběhy umí skvěle 

 Srdce nám bije na poplach, když Oněgin trhá Taťánin dopis, když princ Siegfried nachází svou smrt uprostřed jezera a zlá Carabosse si nás měří pohledem při posledních taktech Spící krasavice. A stejně říkáme, ach – to bylo krásné. Slzy se nám derou do očí, když princ Desiré políbí Auroru, Klárka a Louskáček prožívají své kouzlo Vánoc a Popelka – ta šťastně tančí s princem na plese… Věříme v zázraky a kousek z toho divadelního kouzlení si odnášíme v sobě. A dětem? Těm jsou pohádky blízké a tolik potřebné – pro jejich budoucí růst, kultivování a dospívání v krásné, vzdělané a duchovně plnohodnotně zralé jedince. 

Titulů, které vyprávějí příběhy nejen pro děti, má Balet Národního divadla na svém repertoáru řadu. A nepatří k nim jen balety 19. století, ty bílé scény prodchnuté romantickou atmosférou. Samozřejmě, že všichni musíme vidět Čajkovského triptych: Labutí jezero, Louskáčka a Spící krasavici. Jsou tu však i další pohádky, které vznikly ve 20. století – Popelka (hudba Sergej Prokofjev, choreografie Jean-Christophe Maillot, chystaná premiéra 23. března 2023) nebo satirická komedie Leonce & Lena. Své pevné místo a skoro dovětek „must see“ má i Marná opatrnost, balet plný laskavého humoru, bravurního tancování… představení, o němž lze říct, že je „jako malované“.  Na špičce pomyslné baletní pyramidy stojí Oněgin. Možná není vhodný pro malé děti, ale pro ty dospívající, které o lásce sní, které si teprve představu o tom, co je čeká, tvoří, je to titul vhodný. A pro nás dospělé? Vedle Romea a Julie jeden z největších milostných příběhů všech dob, i s paralelou svého nenaplnění. 

Balet nemluví. I přesto dokáže sdělit každou nuanci příběhu, všechny zápletky a odstíny vztahů a událostí, které vypráví. Umí předávat emoce a umí nás přišpendlit na místě tak, že ani nedutáme. 

Kouzlo? Zázrak? Kdo ví…