Zemřela Helena Tattermuschová, emeritní sólistka Opery

Narodila se v pražské Libni a už od dětství zpívala ve školním sboru. Vystudovala zpěv na Pražské konzervatoři (1948–1953) u prof. Vlasty Linhartové a pak pokračovala na Hudební fakultě AMU u prof. Jaromíry Tomáškové (1953–1954). Svůj profesionální debut zažila už v červnu 1953 ve Státní opeře (tehdy Smetanově divadle), v červenci téhož roku zpívala Barče v Hubičce, pak Kuchtíka v Rusalce a Esmeraldu v Prodané nevěstě. Její talent byl rychle oceněn – druhou cenou na Mezinárodní hudební soutěži Pražského jara v roce 1954. Krátce poté nastudovala čtrnáct rolí v ostravské opeře, aby se 20. července 1956 stala sólistkou Opery ND.

V Národním divadle strávila úchvatných 35 let, až do 31. července 1991. Na jevišti ztvárnila více než třicet rolí – od Mozartovy Papageny, Blondy, Zuzanky nebo Zerliny přes Verdiho Gildu a Oskara, Smetanovu Jitku, Karolínu, Blaženku či Katušku, Dvořákovu Terinku, Janáčkovu Kristinu i Lišku Bystroušku, Bizetovu Micaelu, Pucciniho Cio-Cio-San, Musettu, Liu a Laurettu až po Straussovou Žofii. Její výkon byl nejen technicky precizní, ale také půvabný, herecky živý, občas s jemným humorem.

Její hlas zazníval i za hranicemi – představila se na festivalech v Edinburghu, v Bruselu, Gentu, Benátkách, v řadě německých měst, Vídni, Moskvě, Sofii i Budapešti. Kromě jeviště spolupracovala s rozhlasem a televizí a později předávala své zkušenosti jako pedagožka na Pražské konzervatoři. Za celoživotní mistrovství získala Cenu Thálie v roce 2012.

Dnes přicházíme o jednu z nejvýraznějších osobností operní scény ND – dámu, jejíž kariéra provázela divadlo desítky let. Vzpomínáme s obdivem na její vzácný soprán, neuvěřitelný repertoár a přirozený herecký projev, který rozzářil nespočetné role.

S úctou, vděčností a smutkem vzpomínáme. Čest její památce!