Baletní soubor Národního divadla v Praze zaujímá pevné místo ve středoevropském kontextu. S jeho založením v roce 1883 vznikla souvislá vývojová tradice českého profesionálního tance. V současnosti je nejpočetnějším souborem v České republice a kosmopolitním tělesem, v němž působí sedmasedmdesát tanečníků devatenácti národností. Tato rozmanitost poskytuje souboru širokou škálu výrazových možností, prolínání mnoha tanečních škol a stylů, vzájemné obohacování a neutuchající inspiraci. Dialog Baletu Národního divadla s globální taneční scénou se rozvíjí dlouhodobě, a to pod vedením uměleckého ředitele Filipa Barankiewicze.
Renomé souboru je budováno i díky zahraničním choreografům, inscenátorům a designérům a rovněž prostřednictvím dramaturgie repertoáru, která řadí Balet Národního divadla k velkým hráčům evropského tanečního divadla. Právě zkušenost s odlišnými pohybovými slovníky je kořením umělecké práce a napomáhá souboru najít vlastní středoevropskou identitu.
„Středobodem naší umělecké vize je závazek poskytovat divákům rozmanitý repertoár, který zahrnuje klasická, neoklasická a současná díla. Věříme, že nabídka široké škály stylů přináší tanečníkům i publiku bohatý a naplňující zážitek. Snažíme se, aby repertoár byl vyvážený a přitom dynamický, od ikonických klasických baletů po špičkovou současnou tvorbu,“ vysvětluje umělecký ředitel Baletu ND Filip Barankiewicz.
Balet Národního divadla působí na čtyřech divadelních scénách. V sezoně 2026/2027 uvede 134 představení včetně zahraničního turné ve Finsku. V uplynulém období hostoval mimo jiné v Itálii (Turín, Cagliari), Španělsku (Valencie, Barcelona, Sevilla), Ománu (Maskat), Belgii (Lutych), Hongkongu, Německu (Ludwigsburg, Ludwigshafen, Bonn, Hamburg), Finsku (Tampere).
„Dramaturgická vize Baletu Národního divadla pro sezonu 2026/2027 vychází z našeho společného přesvědčení, že balet je umění, které se neustále proměňuje, aniž by ztrácelo paměť. Je to jazyk těla zakořeněný v tradici, ale zároveň otevřený současnému myšlení, citlivý k proměnám světa i lidské zkušenosti. Dramaturgická linka našeho repertoáru vyrůstá právě z tohoto napětí mezi kontinuitou a hledáním nových významů. Záměrem není vytvářet kontrasty za každou cenu, ale vést dialog: mezi klasickým a moderním, mezi vyprávěním a abstrakcí, mezi minulostí, která nás formovala, a přítomností, která přináší nová témata. Věřím, že balet může oslovit diváky různých generací právě tehdy, zůstane-li pravdivý ke své podstatě a zároveň citlivý k době, v níž vzniká,“ doplňuje Filip Barankiewicz.
Novou sezonu zahájí reprízy stěžejního titulu repertoáru, baletu L’Histoire de Manon Kennetha MacMillana. Svou psychologickou složitostí a citovou hloubkou představuje toto dílo velkou výzvu pro tanečníky nejen po stránce technické a herecké, ale i psychologické. Divákům přináší silný divadelní zážitek vycházející z tradice narativního baletu dvacátého století.
Komponované představení Avant-Garde dokládá dlouhodobý záměr Baletu ND podporovat současné tvůrce, rozvíjet interpretační možnosti souboru a představovat rozmanité podoby současné choreografie. Díla Roberta Bondary, Jiřího Kyliána a Marca Goeckeho otevírají rozdílné pohledy na tělo, čas a energii pohybu. Jejich společným jmenovatelem je důraz na přesnost, koncentraci a proměnlivou dynamiku, která rozšiřuje pohybový rejstřík tanečníků.
Znovu uvedeme také baletní pohádku Slunečník, Měsíčník a Větrník v choreografii Viktora Konvalinky, která zaujímá důležité místo v repertoáru určeném dětskému publiku a současně podporuje rozvoj původní české choreografické tvorby. Prostřednictvím humoru, fantazie a výtvarné imaginace vytváří tato inscenace svět, v němž se hudba, pohyb a jevištní obraz přirozeně propojují a otevírají dětem cestu k prvnímu setkání s tanečním divadlem.
Neoklasickou linii repertoáru zastupuje inscenace Who Cares? složená ze dvou choreografií George Balanchina Brahms-Schoenberg Quartet a Who Cares?. Tanec se oprošťuje od dramatického vyprávění a stává se přesnou, muzikálně strukturovanou formou založenou na rytmu, energii a svobodě pohybu.
V nové sezoně se na repertoár vracejí rovněž významné narativní balety, které zkoumají lidské jednání, jeho motivace a důsledky. Kafka: Proces Maura Bigonzettiho nabízí existenciální pohled na jedince v systému, který ztratil lidský rozměr. Balet Oněgin Johna Cranka naopak směřuje k niternějšímu dramatu: k příběhu citové nezralosti, promarněného okamžiku a odpovědnosti, kterou nelze přijmout dodatečně.
Pilířem repertoáru zůstává oblíbený Louskáček – Vánoční příběh v režii a choreografii Youriho Vàmose. Toto dílo, které mohou diváci vidět v Národním divadle i ve Státní opeře, je pevnou součástí vánočního repertoáru a současně představuje pro mnohé mladé diváky první setkání s klasickým baletem. Vàmosova inscenace propojuje Čajkovského hudbu s osobitým divadelním vyprávěním a oslovuje publikum napříč generacemi. Klasický odkaz zastupuje také balet Coppélia choreografa Ronalda Hynda, dynamická a smyslná Šeherezáda Maura Bigonzettiho a hluboce lidský Liliom Johna Neumeiera.
Jednou z hlavních událostí nadcházející sezony bude česká premiéra díla Jiřího Kyliána One of a Kind, jehož zařazení do repertoáru představuje pro Balet Národního divadla důležitý milník. Choreografie svědčící o výjimečné muzikálnosti autora a vyjadřující intenzivní emoce a duševní hloubku nabízí tanečníkům vzácnou příležitost spolupracovat s jedním z nejvlivnějších současných umělců českého původu, který oslaví významné životní jubileum.
Sezona 2026/2027 vyvrcholí návratem Giselle, jednoho ze zásadních děl klasického baletního kánonu. Návrat tohoto vrcholného díla romantického baletu na repertoár Národního divadla představuje významnou dramaturgickou událost a zároveň příležitost znovu rozvíjet interpretační tradici jednoho z nejdůležitějších titulů baletní historie. Nová inscenace v choreografii Filipa Barankiewicze je adaptací vycházející z tradičních zpracování, přičemž dramaturgie hluboce ctí a zachovává jejich stylistické dědictví.
Na tuto dramaturgickou linii přirozeně navazují zahraniční aktivity Baletu Národního divadla, které se v posledních letech staly nedílnou součástí jeho umělecké identity. Zahraniční turné již nepředstavují ojedinělé projekty, nýbrž systematicky budovanou síť mezinárodních kontaktů a dlouhodobých partnerství.
Soubor opakovaně hostuje na významných evropských scénách. V italském Turíně se představil na jevišti Teatro Regio Torino a na Sardinii v Teatro Lirico di Cagliari, kde uvedl jak klasický repertoár Spící krasavice v choreografii Márcie Haydée, tak dramatická díla dvacátého století včetně Crankova Romea a Julie. Ve Španělsku debutoval v Palau de de les Arts Reina Sofía ve Valencii (La Sylphide) a v Gran Teatre del Liceu v Barceloně (Labutí jezero). V Německu v rámci festivalu Hamburger Ballett-Tage, pořádaném u příležitosti 50. výročí působení Johna Neumeiera v Hamburg Ballett (Tramvaj do stanice Touha) a v Theater Bonn (KAFKA: The Trial). V Belgii vystoupil v The Opéra Royal de Wallonie Liège (Romeo a Julie), ve Finsku v Tampere Hall (Louskáček – Vánoční příběh) a po téměř padesáti letech se vrátil do varšavského Teatr Wielki – Opera Narodowa, kde představil současný triptych Vibrations. Tento program zahrnující choreografie Marca Goeckeho, Hanse van Manena a Sharon Eyal, potvrdil kvality souboru a jeho schopnost obstát i v kontextu náročného moderního repertoáru.
Mimo evropský prostor rozšířil Balet Národního divadla své působení do Asie a na Blízký východ. Významným mezníkem bylo turné po Číně a reciproční spolupráce s Korean National Ballet v Soulu, stejně jako uvedení choreografií Jiřího Kyliána v Tel Avivu. V roce 2025 byl soubor pozván na prestižní mezinárodní Hong Kong Arts Festival, kde představil La Sylphide, jedno ze zásadních děl evropského romantického baletu. Turné představovalo významnou příležitost uvést tuto historickou choreografickou tradici před asijským publikem. Hostování s jedním z nejstarších a nejoblíbenějších komediálních baletů La Fille mal gardée v Royal Opera House Muscat nabídlo další stránku interpretačního profilu souboru, založenou na propojení klasické taneční virtuozity, pantomimy a komediálního výrazu.
Zahraniční turné tak nejsou pouhou prezentací jednotlivých inscenací, nýbrž přirozenou součástí uměleckého rozvoje souboru a jeho aktivního zapojení do mezinárodního tanečního prostředí. Balet Národního divadla se profiluje jako instituce pevně zakotvená ve středoevropské tradici, která je však zároveň otevřená současným choreografickým podnětům a dlouhodobě přítomná na evropské i mimoevropské baletní scéně.