Šaty dělají člověka (Kleider machen Leute)

O inscenaci

Sbor Státní opery
Orchestr Státní opery
Balet Opery Národního divadla

Krejčí Wenzel Strapinski přijíždí do malého města a díky svým módním šatům a vznešené mluvě je považován za hraběte. Městská honorace mu nadbíhá, hostí ho, zahrnuje dárky. Do romantického cizince se zamiluje dcera místního radního, se kterou se Strapinski dokonce zasnoubí. Jen Melchior Böhni, rozený pochybovač a odvržený nápadník, si povšimne věcí, které nesedí, a začne na vlastní pěst pátrat… Jak asi příběh o šatech, které dělají člověka, skončí?

Alexander Zemlinsky vtipně vystihl rytmickými motivy, překvapivými harmonickými obraty a kombinací orchestrálních barev mikrosvět obyvatel města, jejich sobectví, hloupost a závist, ale i maloměstské debaty a dokonce i vůni kávy či tabákový dým.

První verzi své opery dirigoval Zemlinsky poprvé roku 1910 ve vídeňské Volksoper. Její přepracovanou verzi pak uvedl ve světové premiéře roku 1922 v Novém německém divadle (dnešní Státní opeře), kde tehdy působil jako šéf opery. Po více než sto letech se tedy toto dílo vrací tam, kde v této podobě zaznělo poprvé. Novodobou premiéru opery nastudovala nizozemská režisérka Jetske Mijnssen, která slavila se svými inscenacemi úspěchy např. v berlínské Komické opeře, v Amsterdamu, Curychu či Štýrském Hradci.

Děj opery Šaty dělají člověka
Předehra
Wenzel Strapinski se na kraji města loučí se dvěma tovaryši, s nimiž pracoval u krejčovského mistra v Seldwyle. Vydává se do světa na vandr; na cestu si oblékl svůj parádní sváteční kabát a čepici. Po odchodu svých přátel se posadí na kraji silnice a přemýšlí, jak oblečení může úplně změnit totožnost člověka. Přijíždí prázdný hraběcí kočár a kočí krejčímu nabídne, že ho sveze. Během první instrumentální mezihry vede jejich cesta do městečka Goldach.

První dějství
Z hostince U váhy v Goldachu vyjde Nettchen, půvabná dcera radního, a rázně odmítá návrhy svého ctitele Böhniho, prokuristy firmy Quandt & Sohn. Vtom se objeví kočár se Strapinskim. Krásný kočár, elegantní oblek – není divu, že hostinský považuje krejčího za významnou osobnost. Ihned poručí pikolíkovi, kuchařce i sklepníkovi připravit skvělá jídla a hladový Strapinski nedokáže odmítnout. Kočí, dotčený tím, že mu krejčí za svezení ani nepoděkoval, všem namluví, že se jedná o polského hraběte, cestujícího inkognito. Strapinski pilně konzumuje všechno jídlo, zatímco do hostince vstupují zvědavci z Goldachu a tajemného hosta pozorují. Když hostinský osloví krejčího jako hraběte, pochopí Strapinski, že se stal obětí mystifikace. Ale to už mu měšťané nabízejí doutníky, cigarety a vedou prázdnou konverzaci. Mezitím přichází Nettchen se svým otcem i Böhni a okamžitě jsou zpraveni, že město Goldach navštívil polský hrabě. Je zřejmé, že si Strapinski i Nettchen padli do oka. Radní pozve všechny včetně Strapinského na druhý den na oběd. Žárlivý a podezíravý Böhni si všimne, že ten vznešený host má rozpíchané prsty, a když se dozví, že kočár přijel ze Seldwyly, rozhodne se tam vydat.

Druhé dějství
V domě svého otce zpívá Nettchen na prosby hostů milostnou píseň. Všichni se baví, hodují a Strapinski se pomalu chystá zmizet, i když je zoufalý, že už nikdy Nettchen neuvidí. Nettchen se ho snaží zadržet, ale Strapinski trvá na svém odjezdu. Oba mladí lidé si vyznávají lásku a s těžkým srdcem se loučí. Přistihne je Böhni a svolává radního a ostatní měšťany. Pohotová dívka všem představí Strapinského jako svého snoubence a úřední rada, pyšný na to, že bude mít hraběcího zetě, zve všechny přítomné na zásnubní večírek ve velkém hostinci Waldhaus.

Mezihra
Zlomyslný Böhni nás zavede na místo zásnub. Böhni přichází se Strapinského mistrem a s oběma seldwylskými tovaryši. Hosté se scházejí, ke zděšení Strapinského však nejsou jen z Goldachu, ale i Seldwyly. Böhni zorganizoval pantomimu, v níž je totožnost „hraběte“ odhalena. Lidé z Goldachu i Seldwyly se Strapinskému vysmívají, ten si to ale nenechá líbit a vášnivě měšťany z Goldachu obviňuje, že mu podlézali, pochlebovali mu a nosili dary; hraběcí titul pro ně znamená všechno. Sami ze sebe udělali hlupáky! O odpuštění prosí jen Nettchen a pak chce odejít. Dívka ho ale rázně zastaví: když nebude hraběnkou, stane se paní mistrovou!

Inscenaci uvádíme v rámci cyklu Musica non grata. Projekt Musica non grata oživuje umělecký odkaz skladatelek a skladatelů důležitých pro hudební život meziválečného Československa, kteří byli pronásledováni nacionálním socialismem či jiným způsobem perzekvováni z důvodů náboženských, rasových, politických nebo genderových. Mezinárodní hudební a kulturní projekt České republiky a Německa, iniciovaný a organizovaný Národním divadlem a finančně podporovaný Velvyslanectvím Spolkové republiky Německo. Více na webu ND a stránce projektu. 

UPOZORNĚNÍ: V představení se používají tabákové výrobky.
Vhodné pro publikum od 12 let.