Bohéma (La bohème)

O inscenaci

Pucciniho Bohéma patří k absolutním stálicím světového operního jeviště. Její vznik podnítila kniha Obrazy ze života bohémy pařížského malíře a spisovatele Henryho Murgera, která se od svého vydání v roce 1851 těšila velkému úspěchu, a Puccini v ní okamžitě vycítil velké dramatické možnosti.  O text požádal libretisty a dramatiky Giuseppa Giacosu a Luigiho Illiku, s nimiž měl ty nejlepší zkušenosti; jejich partnerství patří k nejslavnějším v historii opery – podobně jako v případě dvojic Mozart – Lorenzo da Ponte nebo Richard Strauss – Hugo von Hofmannsthal. Jejich mimořádně úspěšná spolupráce začala Bohémou, pokračovala Toskou a Madama Butterfly a skončila až smrtí Giacosy v roce 1906.

Opera měla premiéru 1. 2. 1896 v Teatro Regio v Turínu pod taktovkouArtura Toscaniniho. Zdánlivá lehkost díla oproti dosud vládnoucímu wagnerismu zmátla jak obecenstvo, tak kritiku, a premiéra byla přijata jen s malým nadšením. O dva měsíce později v Palermu však již měla obrovský a od té doby trvalý úspěch. Puccini zde – tak jako později v Madama Butterfly či Turandot – prokázal mistrovství v hudebním vystižení místního koloritu. O ten vizuální se v inscenaci Státní opery postarali scénograf Martin Černý a kostýmní výtvarnice Jana Zbořilová pod režijní taktovkou Ondřeje Havelky. Ten s velkým vkusem i laskavým humorem, jímž odlehčuje tragické situace, rozehrál na scéně sugestivně evokující Paříž z konce 19. století příběh čtyř mladých umělců, pro něž přátelství je víc než jen slovo.

 Foto: Hana Smejkalová