Výročí našich významných výtvarníků 

Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Do Národního divadla nastoupil roku 1906 jako asistent šéfa výpravy K. Štapfra. V roce 1919 se stal šéfem výpravy a v této funkci působil do roku 1942. Přednášel obor kostýmního výtvarnictví na Konzervatoři Praha. Spolupracoval jako odborný poradce s Čs. státním filmem při natáčení historických filmů. V ND navrhl výpravu pro více než stovky inscenací.  

Na snímku je jeho již postavená scéna k Wagnerovu Bludnému Holanďanovi z roku 1936 (režie H. Thein). Zajímavé je, že pro své poměrně realistické scény s pevně uchopenými detaily maloval návrhy v náznacích kubismu s výraznou barevností, jasnou konturou a prudkými světelnými kontrasty. 

Jeho činnost jevištního a kostýmního výtvarníka je vymezena léty 1921–1932, kdy pro Národní divadlo, Divadlo na Vinohradech a pro Státní divadlo Brno pohostinsky vypravil na šedesát inscenací (z toho 33 a 1 neprovedenou pro ND). Neusiloval o vytvoření nových jevištních výtvarných prostředků a postupů, vycházel z moderní malby, jejíž principy aplikoval ve scénografii, kde uplatnil své umění výtvarné zkratky a stylizace.  

Zde uvádíme návrh scény pro Molièrova Bařtipána z roku 1926 (režie: K. Dostal). Jasný Čapkův rukopis zde v sobě spojuje původní okouzlení uměním přírodních národů, kubistické prvky se změkčenými tvary a vše svým oblíbeným kruhovým horizontem posouvá k vytvoření „rokokové“ scény. 

 Studoval na Rottrově reklamní škole a Uměleckoprůmyslové škole u F. Muziky. Pro Národní divadlo začal pohostinsky navrhovat kostýmy od roku 1952. Kostýmní tvorba v jeho mnohostranné výtvarné činnosti zaujala význačné místo. Kostýmní tvorba zaujala v jeho mnohostranné výtvarné činnosti význačné místo. Jeho kostýmy byly důležitým prvkem inscenací, barvou, střihem a velkou formou stylizace charakterizovaly jednotlivé postavy a umocňovaly dramatický děj. Pokorného doménou byly opera a balet, pro který byl vyhledáván kvůli dokonalému pochopení funkčnosti tanečního kostýmu.  

Pro vás jsme připravili návrh kostýmu Hraběnky z Mozartovy Figarovy svatby z roku 1954 (režie B. Hrdlička). Scénu připravil Josef Svoboda. 

Studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u prof. O. Rothmayera, žáka J. Plečnika, v roce 1951 přišel do Divadla E. F. Buriana. Již od začátku 60. let spolupracoval s Národním divadlem, od ledna 1983 byl až do své smrti jeho stálým scénografem. Typické pro něho bylo např. podlahové členění scény a komponování nejrůznějších prvků a tvarů, jež dostávaly stále stylizovanější podobu. Tvořil především pro operu, často ve spojení s názorově spřízněným režisérem L. Štrosem, kdy oba kladli vysoké požadavky také na kostýmní stránku, kterou jim zajišťovali M. Pokorný, A. Wenig a později J. Jelínek.  

Z jejich tvůrčí dílny vzešla řada pozoruhodných realizací, jako byla např. Smetanova Čertova stěna v roce 1983.