Štafetové rozhovory: Foyer versus Martina Kukučky

Připravit ke startu, pozor, teď! Vybíháme. Tímto vydáním foyer se vydáváme na vytrvalostní štafetový běh. V první části rozhovorové trati odpovídá umělecký ředitel Činohry Národního divadla Martin Kukučka.

Jaké je sednout k dalšímu nastudování Hamleta? Je to výzva? Jak se hledá nový pohled na Shakespearovu hru?

Vnitřně věřím, že si režisér nevybírá Hamleta, ale Hamlet režiséra. Každý režisér tuší, že se jednou bude muset s Hamletem setkat, poznat ho. A Hamlet sám si řekne, kdy to bude. Nám s Lukášem (Lukáš Trpišovský, druhá polovina režijního dua SKUTR, uměleckého vedení Činohry) se to stalo teď, teď jsme zrovna my vyzvaní ke zkoumání, co je to za životní situaci, za myšlenky, za otázky, které máme řešit a prostřednictvím Hamleta je vyjádřit. Pohled na Hamleta se netvoří na začátku, ale až během zkoušení. A je neskutečně ovlivněn nejen procesem, ale také hereckým obsazením

Prý se dočkáme fascinující mysteriózní inscenace této nehynoucí klasiky. Prozradíte něco z toho, co nás čeká?

Hamlet začíná tím, že se zjeví duch, který začne hýbat veškerým dějem. Už to je magické. A každá z postav skrývá velké tajemství, které až začnete odhalovat, budou se dít věci. Fascinující je už v tomto okamžiku scénografie Jakuba Kopeckého v kombinaci s kostýmy Simony Rybákové.

Být, nebo nebýt?

Každý z nás si v určité fázi života klade otázky nebo hledá argumenty pro bytí – a zároveň nachází důvody pro nebytí. Je boj udržet mezi tím balanc. A jaké bude „být, nebo nebýt“ u našeho Hamleta v podání Pavla Neškudly, na to najdete odpověď v naší inscenaci.

Co všechno vaším pohledem obsahuje sousloví „svoboda tvořit“?

David Prachař před začátkem zkoušení poznamenal, že je to nejtěžší začít zkoušet Hamleta do historické budovy, protože všechno už tu bylo, všichni si pamatují celý zástup skvělých Hamletů – a zároveň budou mít velká očekávání, takže budou nešťastní z toho, co od nás dostanou, kritika bude obrovská. Na straně druhé tímhle vším pojmenoval, proč zároveň máme obrovskou svobodu v hledání a nacházení. Inscenace bude odrazem hledání, zodpovídání si otázek, určité hravosti celého týmu.

Jak dát dohromady dokonalý herecký soubor? Na co všechno je potřeba u toho myslet?

Dokonalý herecký soubor je plný lidí, kteří se dokážou navzájem inspirovat – a ta inspirace je neutuchající. Stále je přítomné tajemno, moment překvapení, objevování dalších vrstev. To všechno v dobrém slova smyslu.

Jak velkou hrozbou je pro profesi herce AI? A je větší hrozbou pro herce, nebo pro režiséry? Bude AI psát scénáře? Má živé umění naději, že zůstane „živé“?

AI nevnímám jako hrozbu, ale jako nástroj, který může v určitých chvílích sloužit dobře – a jistě nezničí divadlo jako takové. I kdyby AI psala scénáře, opět bude prostředníkem, který její slova a věty přenese divákovi, zas a zas živý herec, herec probouzející emoce. Tohle setkání přetrvá.

V příštím čísle se bude Martin Kukučka ptát herečky Marie Poulové.

Foto: Ondřej Pýcha