Počítejte s baletem

V hudebním divadle přece počítáme! Dnes a denně. Na tři a na čtyři doby je to hračka, složitější to je, když přijde na řadu Stravinskij nebo Schönberg (těšíme se na premiéru Balanchinova večera v příští sezoně) a nebo choreograf Eyal Dadon a jeho současné dílo v rámci poslední premiéry Sarkasmy s názvem Katastrof. Jak tohle mohli napočítat? Respekt. Kdo jste viděl, rozumíte, kdo ne – už teď jste mistry promarněných příležitostí.

V baletu se prostě počítá. Ta krása, kterou býváte na jevišti uhranuti, má své tempo a rytmus, metrum a doby… Tepeme společným zážitkem, srdce přítomné a mysl na orbitě, ale rytmicky přesně a celkově pregnantně. Časová signatura, milý diváku, se netýká jen počtu dějství (obvykle tři), délky přestávek (tradičně dvacet) a toho, jestli stihnete poslední metro (většinou ano).

A čísla jsou v divadle obsažena i jinde, divadlo je magické a symbolika čísel je něco, co jeho tvůrce vzrušuje, inspiruje. Dualita? Jistě, všichni „umíme“ černou a bílou labuť. A pas de deux. Tanec ve dvou. Bílé adagio Labutího jezera, duet Julie a Romea alias balkonovou scénu, finále Šeherezády i tragický závěr baletu L’Histoire de Manon, kdy nikdo z diváků už nepočítá s tím, že by to mohlo dopadnout dobře. A je to tak krásné!

Po dvojce následuje trojka. A ta nás vtáhne do pohádek a mýtů. A neubránili se jí ani tvůrci baletu určeného pro děti a mladé diváky (nejen věkem) choreograf Viktor Konvalinka a libretista Štěpán Benyovszký. Jejich Slunečník, Měsíčník a Větrník nese podtitul Příběh tří princezen, přenese nás do tří království a potvrdí nám, že trojka je číslo, které má magickou moc: známe to všichni. Tři úkoly, tři přání, tři pokusy. Nakonec možná i někdo z vás už se v životě snažil ovládnout osud pomocí magie: lidová tradice radí třikrát zaťukat, třikrát něco zopakovat, třikrát obejít místo… Trojka je ochrana a zajištění úspěchu. A je vyjádřením celistvosti, nejen trojjediné a nejen té Danteho. Balet o třech princeznách se teď vrací na jeviš­tě Stavovského divadla a je ideální možností pro vaše poprvé. Vzít děti za uměním, dát jim první divadelní zážitek s jistotou, že bude laskavý a plný humoru, přístupný a hlavně: pohádkově pozitivní s dobrým koncem. To máme tak rádi.

I v našem reálném životě mají magické trojice své místo. Možná vás napadne tělo, duše, mysl; umíme minulost, přítomnost, budoucnost. Zajímavou trojicí může být práce, vztahy, sny. A právě umění, balet a divadlo tvoří tu třetí, často opomíjenou složku našeho bytí. Dávají nám možnost být součástí příběhů, které nás přesahují. Tři fáze děje (expozice – kolize – krize/rozuzlení) je osvědčený dramatický vzorec, který nás dovede ke katarzi. A učí nás, že i krása a poznání přichází postupně – a že s uměním je třeba v životě počítat, protože bez něj žádná cesta není úplná.

Foto: Serghei Gherciu