Odešla královna české scény

Národní divadlo s hlubokým zármutkem a bolestí oznamuje, že 13. ledna 2024 ve věku osmdesáti pěti let zemřela

Jana Hlaváčová

(26. března 1938 – 13. ledna 2024)

S Národním divadlem byla Jana Hlaváčová spojena už od svých studentských let, když ještě jako posluchačka DAMU hostovala v Topolově hře Jejich den v režii Otomara Krejči. Upozornila na sebe jako výrazný talent ve školním divadle DISK v inscenacích svých pedagogů Radovana Lukavského a Františka Salzra a stihla i svůj filmový debut jako Mefistofela v komedii Kam čert nemůže. V Divadle na Vinohradech (tehdy Divadle čs. armády) hrála velkou roli v komorním dramatu Ludvíka Aškenazyho Host a vzápětí se objevila i v jeho úspěšné filmové verzi. Do Divadla J. K. Tyla v Plzni nastupovala pětileté angažmá jako představitelka „současného mládí“, jak ji charakterizovala tehdejší kritika, navenek trochu nezodpovědného, neústupného, vnitřně zranitelného. Plzeňské příležitosti ukázaly široké spektrum jejích možností, sahající od Manon Lescaut či slavné Goldoniho Mirandolíny k Shakespearově Lady Macbeth, z moderní dramatiky od Williamsovy Caroly v Sestupu Orfeově k Emilii Webové v Našem městečku T. Wildera či k dvojroli Šen Te – Šuej Ta v Brechtově Dobrém člověku ze Sečuanu. V Národním divadle, jehož členkou se stala od sezony 1965/66, na ni čekaly dramaticky složité ženské charaktery i velké komediální příležitosti: vládkyně i oddaně milující bytosti, dojemně bezbranné, milostně svůdné i cynicky intrikující. Více než šedesát postav, které se vyznačovaly oduševnělou krásou, osobním kouzlem a živou bezprostředností, byly nabité nevyčerpatelnou energií. Spojovala je vřelost, ba vášnivost a samozřejmá autenticita. Byly věrné samy sobě – tak jako jejich představitelka. Shakespearova Rosalinda, Beatrice i Titanie, i Regan či Gertruda; Lermontovova Nina, Ostrovského Káťa a Višněvská, Čechovova Varja i Raněvská. Aischylova Klytaimnestra, Vrchlického Hippodamie a Čapkova Elina Makropulos i Jiráskova Kněžna a Stroupežnického Markýtka v nezapomenutelné a nadčasové inscenaci Našich furiantů Miroslava Macháčka. Poslední mistrovskou rolí v Činohře Národního divadla byla Markýza de Merteuil v Nebezpečných vztazích, tedy v Hamptonově dramatizaci slavného Laclosova románu.

V 90. letech se Jana Hlaváčová stala členkou Divadla na Vinohradech, kde vytvořila do roku 2012 řadu zajímavých ženských portrétů, za postavu Agnes v Albeeho Křehké rovnováze získala Cenu Thálie 1996, v roce 2012 byla oceněna Thálií za celoživotní mistrovství. V roce 2013 obdržela také Medaili Josefa Hlávky, udělovanou významným osobnostem české vědy a umění za přínos české vzdělanosti: Ano, nedílnou součástí tvůrčí činnosti Jany Hlaváčové bylo její pedagogické působení na katedře herectví, posléze katedře činoherního divadla pražské DAMU. Od počátku 80. let až do chvíle, kdy jí to znemožnila nemoc, věnovala svou energii a neutuchající entuziasmus studentkám a studentům, kteří dnes patří k předním členům pražských i mimopražských divadel.

Odchod Jany Hlaváčové – před několika lety od aktivní umělecké a pedagogické činnosti a nyní odchod nezvratný a definitivní – zůstane velkou ztrátou nejen pro české herectví a umělecké školství, ale především pro českou kulturu. ☒

Čest její památce!