Nová scéna v pohybu (nejen) na jevišti

Můj vztah k Nové scéně se proměnil. Zásadní roli v tom sehrála proměna foyer v době pod vedením Štěpána Kubišty. Kavárna Nona vnesla do prostoru světlo, teplo a hlavně skvělou energii. Najednou už to nebyl jen „průchod do sálu“, ale místo setkávání, kde se mísí diváci, umělci i studenti. Ten krok chtěl odvahu – a přinesl nový život i nové publikum.

Pamatuju si, jak jsem poprvé tančil na Nové scéně – sólo od Josepha Tmima s nákupním vozíkem během Mezinárodního týdne tance. V té době jsem žil v Berlíně a vozík jsme museli tajně přivézt z Německa, protože v Česku byly jiné typy, které by se do choreografie nehodily. Malý detail, který symbolizuje, jak i drobnosti mohou hrát zásadní roli.

Nová scéna je pro mě ale hlavně spojená s „mými“ inscenacemi, které formovaly mou kariéru a byly to „srdcovky“. Nikdy nezapomenu na Human Locomotion, které se hrálo osm let a ke kterému jsem dělal choreo­grafii. Dodnes mě mrzí, že se nestihlo natočit. O několik let později byl stejně silný zážitek Sternenhoch Ivana Achera, Michala Dočekala a Lenky Vagnerové, kde jsem se po dlouhé pauze znovu postavil na jeviště jako interpret. A také rád vzpomínám na zlomový okamžik v mé tehdejší práci baletního mistra: na představení Decadance Ohada Naharina. Konečně se podařilo tvorbu tohoto světového choreografa dostat do repertoáru Baletu ND. Pro celé obsazení to byla obrovská radost, všichni jsme ten kus milovali. Ale ne všechny vzpomínky jsou u divadla vždy radostné. Bon Appétit je inscenace, která byla stažena z repertoáru příliš brzy. Bylo to hořké – vím, že by si zasloužila svůj prostor a čas na dozrání.

Nová scéna pro mě ale není jen o představeních. Je to i o lidech, kteří ji tvoří, lidech nejen v zákulisí – technicích, garderobiér­kách, maskérkách, se kterými jsem měl skvělý vztah, ale také o večírcích, zejména těch z doby, kdy byla ještě funkční spojovací budova. Divadelní klub tehdy nebyl jen místem na drink – byl to fenomén, živý organismus, kde se potkávali umělci, technici, inscenátoři…

Dnes, když přemýšlím o budoucnosti Nové scény, přeju jí, aby po rekonstrukci neztratila svůj genius loci. Naopak – aby získala novou čerstvou energii a technickou kvalitu nezbytnou k tvorbě dobrého divadla. Je to prostor s potenciálem, který spojuje lidi se stejnou vášní.

Text: Jan Kodet, choreograf, pedagog
Foto: Pavel Hejný