Dát termín premiéry Bakchantek právě na Tučný čtvrtek, tedy na den nespoutané radosti, obžerství i tvrdě vyžadovaného alkoholismu – to je skutečný majstrštyk! Celá Činohra, a zejména tým inscenace tímto děkují tajemnici Kateřině Knollové za tak prozíravý přístup k plánování všech premiér.
+++
Herci Matyáš Řezníček a Saša Rašilov získali nominace na cenu Český lev! A to ve dvou kategoriích – Matyáš za hlavní roli Petra ve filmu Hranice lásky, Saša za vedlejší postavu Štěpána Plačka ve filmu Arvéd. Moc gratulujeme a držíme palce na vyhlášení 4. března!
+++
Zkouška Našich furiantů se 7. února odehrávala přímo za asistence policie! Návštěva ozbrojených mužů s kolty proklatě nízko u pasu i nebezpečně vyhlížejícími služebními psy vzbudila samozřejmě mezi herci i v zákulisí mnohé otázky. Ztratil režisér inscenační klíč? Hledala policie ostatky Macháčkovy koncepce? Či snad proboha někdo udal celý tvůrčí tým, že vraždí klasika Stroupežnického? Odpověď byla nakonec mnohem prozaičtější – anonym nahlásil v divadle bombu. Nejen kluci „z protidivadelního“ tak zjistili, že se v historické budově pod vedením Martina Františáka odehrává vskutku bombastické zkoušení!
+++
Petr Vančura je bůh! Minimálně tedy v inscenaci Bakchantky, kde ztvárňuje Dionýsa. Na generálkové besedě se proto objevil dotaz, zda v jeho postavě tvůrci neakcentovali i podobenství s Kristem. Petr se ale divákům svěřil, že se od podobného výkladu snaží všemožně oprostit. Zatím se mu to prý příliš nedaří, pokaždé když vyjde ve svém božském kostýmu (rozuměj – ve slipech s jahůdkou) na jeviště, minimálně jeden divák zašeptá „Ježišikriste!“.
Sdílet na sociálních sítích
Malé radosti
Květen 2026
Květen je můj oblíbený měsíc. Dny jsou dlouhé, ale ještě ne úmorně vyprahlé, vzduch je teplý a voní. Když jdu kolem rozkvetlého šeříku, vždycky se zastavím a snažím se „načuchat si“ do zásoby. Tahle krása jako by byla v rozporu s mizernou náladou, která se šíří společností; nebo je možná jí navzdory. Mnoho lidí i v našem relativně bezpečném prostředí dnes žije ve strachu a úzkosti, ať už kvůli pocitu bezmoci tváří v tvář rozpadajícímu se světovému řádu, změnám klimatu, nebo třeba frustraci z toho, že je stát nechal tak či onak na holičkách. Je absurdní nabízet jako lék vůni šeříku – ale malé radosti jsou důležité. Jako odměna, jako zdroj síly. Asi obojí.
Foyer
Květen 2026