Martina Preissová vydává knihu fejetonů

Úvodní výčet není samoúčelný. Je z něj totiž zřejmé, že Martina Preissová – doposud spořádaná členka Činohry Národního divadla – se v průběhu pandemie koronaviru tak jako mnoho jiných herců rozhodla dočasně vyměnit povolání; stala se spisovatelkou. Právě jí vychází knižní debut, sbírka dvaceti sedmi fejetonů či krátkých povídek (žánrově skutečně jde o texty na pomezí), nazvaná Jak jsem nebyla na Lvech a jiné příhody. Všechna vyprávění začínají refrénem, podobným suchopárnému ironickému výčtu, jaký je v úvodu této noticky. 

Třeba: „Jsem herečka, je mi čtyřicet tři let a po 136 odehraných představeních v sezoně jsem se rozhodla, že si zasloužím dovolenou. Touto větou ovšem končí vše, co si pod pojmem dovolená můžete představit. Máte-li manžela a dva syny, znamená takové rozhodnutí jediné: VAŠE dovolená se okamžitě změní v JEJICH. Možná namítnete – a proč ne?! Samozřejmě i oni si zaslouží klid, moře, čerstvý vzduch, skvělou středomořskou stravu a nádherné západy slunce nad mořem. Že nejde o dovolenou jen moji, pochopím už záhy při volbě lokality, a pochopení se změní v prozření v momentě, kdy začínám balit kufry. Jedeme tedy do Chorvatska, rozhodnuto mým mužem, který do této části světa jezdí jako na chalupu do Brd.“ 

Nebo: „Jsem herečka, je mi čtyřicet čtyři let a zjistila jsem, že neumím odpočívat. Ne­jsem v naší rodině první a myslím, že ani ne poslední žena tohoto druhu. Zatímco moje tchyně tvrdí, že je pro ni největší odpočinek práce na zahradě, můj tchán nestačí odvážet pytle plné nežádoucího bioodpadu, který jeho milovaná žena v rámci odpočinku nastřádá.“ 

Anebo: „Jsem herečka, je mi už pětačtyřicet let a toužím po uznání. Nenechte se mýlit, necítím se zneuznaná nebo nedoceněná. Naopak. Mé okolí mne neustále zahrnuje pochvalami a slovy uznání. Dávám jim mnoho příležitostí k tomu, aby tak činili. Můj manžel mě chválí rád a často, je tak naučen z domova. Říká, že pochvala je nejlepší motivace, a díky ní dosahuje pochválený daleko lepších výkonů. Pokud tuto metodu pochvaly aplikuje na děti, jsem s tím spokojená. Pokud ji aplikuje na mne, je to někdy, přiznám se, trochu ponižující. Protože pochválí-li, jak krásně jsem uklidila, okamžitě začnu přemýšlet o tom, co jsem udělala špatně a jak se ještě zlepšit.“  

Ze tří užitých ukázek je jistě zřejmé, že autorčina schopnost nadsázky i nečekaného vhledu do běžných, každodenních situací jsou záviděníhodné, osvěžující i inspirativní. Vypadá to, že české literatuře vyrostl důstojný pokračovatel Rudolfa Křesťana. Tu knížku si kupte. Vychází 14. května 2021. 

Martina Preissová: Jak jsem nebyla na Lvech a jiné příhody.
Vychází 14. května 2021 v nakladatelství CPress, 192 stran, 229 Kč.