Laterna magika – prostor pro živý dialog 

Když jsem dostala nabídku zhostit se role dramaturgyně Laterny magiky, jako první se mi vybavila vzpomínka na mé mládí, kdy jsem na jevišti Laterny vystupovala a byla vášnivě zamilovaná do jejího tajuplného podzemí, plného nejrůznějších tajemných zákoutí, šatniček, dílen, kamrlíků a spletitých chodeb, podobně jako fascinujících bytostí, které se v nich stejně záhadně pohybovaly. Má fascinace magickým prostorem divadla nepochází pouze z pobytu na jevišti, ale také z jeho zákulisního života, z chodu hodinářsky přesného mechanismu, který spouští do pohybu zázrak jeviště. Během mé první režie pro Laternu magiku jsem si pak mohla ověřit rozdíl mezi plachtěním na větroni a pilotováním Boeingu 747, tedy, co to znamená převzít opratě pevně strukturovaného kolosu. Tato zkušenost mě nadchla, takže když přišel umělecký šéf Radim Vizváry s nabídkou na stálou pozici, uvědomila jsem si, jak obrovské možnosti mi nabízí. A s nimi též zodpovědnost za spoluvytváření hlasu, který promlouvá k divákovi v odlišné intenzitě a frekvenci. Jako čtvrtý soubor Národního divadla je pro mě Laterna magika prostorem, v němž bariéra mezi jevištěm a hledištěm by měla být co nejtenčí, kde dialog s okolním světem, se společností, v níž žijeme, by měl být co nejživější a vzájemně reciproční. Naslouchání, empatie, péče a dialog by měli jít ruku v ruce s odvahou k neznámému, k jasně formulovaným vizím a k nutnosti stát v první linii společenských výzev.  

V padesátém osmém na světové výstavě v Bruselu oslnila Laterna magika doslova celý svět. V době svého založení byla vyústěním avantgardních snah. To, co tvůrci do té doby nasbírali, představili tehdy široké veřejnosti a navíc v mezinárodním kontextu. Podmínkou bylo právě to, že nebyla včleněna do tradičních struktur, nýbrž že vznikla jakoby v nádechu, v úžasu, v odvaze, v touze, v umožnění experimentu. Jako performerka, režisérka, kurátorka a pedagožka chápu své předešlé zkušenosti z mezinárodního kontextu jako odrazový můstek k uvažování o souboru, jehož podstatným rysem byl od prvopočátků právě tento nádech, tedy tak nezbytný tvůrčí výzkum, experiment a propojování umělců z odlišných uměleckých oborů. Je to právě výlučnost a povinnost dostát svým závazkům uměleckého předvoje jako hnacího motoru a entuziasmu k dalšímu uměleckému směřování.  

Když jsem pro Laternu magiku připravovala Robota Radia s technologií motion capture, tedy snímáním pohybu a jeho přepisem do parametrů samostatně generujících obraz, jež nebyla dosud primárně určená pro divadlo, měla jsem tento odkaz v paměti. Během utkávání se s odcizenou technologií se měnilo i naše uvažování o divadle a jeho funkci. V budoucnu vidím Laternu magiku nejen jako místo výzkumu nových technologií, ale především jako aktivní platformu přehodnocující funkce divadla v současném světě. Tedy ve světě, z něhož se pomalu vytrácí tradiční divák, v němž se člověk dobrovolně či nedobrovolně izoluje ze spoluprožívání a ve kterém postupně převládají nejrůznější virtuální podoby jeho existence. Tato temně dystopická vize však může být nahrazena právě vytvářením vztahů nových, je hozenou rukavicí k možnosti zacelit čerstvé rány odkouzleného světa a přetvořit jej ve svět intimně duchovní.  

Snahy navázat na dobu, kdy Laterna magika působila jako veleúspěšná značka a hostovala v dlouhodobých kontraktech po celém světě, by byly v době pandemické, internetové a ekologicky udržitelné bojem s větrnými mlýny, nicméně fakt, že vždy existovala v jakémsi rozkročení mezi českým a světovým prostorem cítím jako samozřejmý. Ráda bych využila zkušenosti z vytváření mezinárodních projektů a fungování v odlišných kulturních prostředích a v budoucnu opět začala porovnávat síly Laterny s mezinárodním divadelním kontextem, ať už se bude jednat o přizvání zahraničních spolutvůrců či o vytváření větších koprodukčních počinů. To se také pojí s mezinárodním festivalem Laterna Fest, který tento rok představíme v prvním ročníku. V červnu diváci uvidí soubory z Francie, Belgie, Maďarska a Slovenska, doplněné o neméně hodnotné interaktivní výstavy, odborné diskuse a praktické workshopy. Pod heslem vizuální, technologické a poetické, se tento rok dotýkáme toho, v čem byla Laterna magika vždy fenoménem – v její multimediálnosti. Pod slovem multimediální, tak jak jej chápu nejen z většiny svých předešlých autorských projektů, míním nejen zapojení vícero výrazových prostředků, ale především proměnu jejich vztahů a vytváření napětí skrze jejich nezvyklé kombinace (virtuální realita versus rituál, live cinema versus věda, interaktivní mapping jako zpověď, augmentovaná realita a binaurální zvuk, výtvarné instalace a loutka, imerzivní či site-specific projekty, divácky interaktivní projekty, projekt na pomezí performance a přednášek, stand-upu a dokumentu, baletu a street artu, barokní hudby a rapu, cooking show a manifestu, či jiné multisensorické divácké zážitky). 

Proto je pro mě také neméně důležitým bodem vzdělání. Vzdělávání nejen diváků v jejich nové aktivní roli spolutvůrců uměleckého díla, ale také umělce. A to jak těch začínajících, kteří se mohou aktivně v dlouhodobém horizontu učit po boku etablovaných tvůrců, tak i pro profesionály, jako vytváření společného nehierarchizovaného dialogu a na místo žárlivé konkurence a uzavírání se za zdi tvůrčí osamělosti nabízení vzájemné inspirace a motivace. 

Již v příštím roce nabídneme umělecké veřejnosti master classes se špičkovými zahraničními lektory, široké veřejnosti pak pracovně nazvané „hands on“, tedy workshopy rozličných divadelních technik nebo performance-lecture s tvůrci a legendami pojící se k dědictví Laterny magiky. Připravujeme také dlouhodobý umělecko-vědecký výzkum s pracovním názvem Divadlo jako dokument své doby propojující oblast myšlení a umění, který bude po ročním procesu završen samostatnou performancí. V současné chvíli myslíme ale také na výchovu diváka již doslova od kolébky, a to v projektu BatoLaterny, interaktivního divadla pro batolata a jejich rodiče. 

Snaha o otevřenost k divákovi a nabídka užšího dialogu a zpětné vazby jsou pro nás vzrušující výzvou, jak pomoci divadlu v překonání narůstající propasti mezi starým a novým světem. Filozofii našeho vnitřního nastavení bych shrnula v následujících bodech. Laterna magika by měla být místem pro všechny bez rozdílu. Budovat respektující vztahy, vytvářet příležitosti, šetrně zacházet se zdroji, propojovat tvůrce, vzdělávat, dávat prostor výzkumu, být aktuální a reagovat na svět, v němž žijeme. A především! Hledat společné hodnoty skrze živá setkávání.