Každá bytost má moc učinit krásným toho, koho skutečně miluje…

V roce 1972 vyšla pohádka Kráska a zvíře. Jde o poslední dokončené dílo českého básníka a dramatika Františka Hrubína, které bylo ještě za jeho života uvedeno na jevišti. Námětem se mu stala známá indoevropská báje, do níž vložil kus svého neopakovatelného vidění světa. Příběh dívky, která se dokáže zamilovat do netvora a která vnímá víc jeho nitro než – na první pohled – odpudivou tělesnou schránku, není ale určen pouze dětem.

František Hrubín – český spisovatel, básník, dramatik, scenárista i překladatel z francouzštiny – napsal čtyři divadelní hry: Srpnovou neděli, Křišťálovou noc, Oldřicha a Boženu a Krásku a zvíře. To, že své dílo ukončil právě dramatizací působivé a poutavé pohádky, není náhoda. K dětské tvorbě měl blízko, výrazně se podílel na založení časopisu Mateřídouška, v letech 1945–1948 ho dokonce redigoval. Své dětství prožil v Lešanech v Posázaví, kde chodil také do školy. Posázaví, krajina dětství, které zobrazil např. v dílech Romance pro křídlovku, Zlatá reneta či Lešanské jesličky, zůstaly i jeho celoživotní inspirací. Po absolvování obecné školy odešel studovat na reálné gymnázium do Prahy, postupem doby však u něj nad studiem zvítězil zájem o poezii. Navázal přátelství s o desetiletí staršími básníky, především s Františkem Halasem, Josefem Horou a Jaroslavem Seifertem. Ještě chvíli koketoval s myšlenkou vysokoškolského studia, navštěvoval kurz při obchodní akademii, právnickou a poté i filozofickou fakultu. Od roku 1934 byl zaměstnán v Městské knihovně v Praze, později na ministerstvu informací a nakonec se stal spisovatelem z povolání. V šedesátých letech byl oblíbeným symbolem občerstveného literárního života. Nastupující normalizační moc si ho vybrala jako jednu z postav, které jí měly pomoci „očistit“ kulturní scénu, což zřejmě přispělo k chorobě, na niž František Hrubín v březnu 1971 zemřel. Je pochován na pražském Vyšehradském hřbitově.

Příběh o milenci či manželovi s podobou zvířete byl vypravován po staletí. Ještě před tím, než dostal psanou podobu, se objevoval v Africe a v Asii, nejznámější varianta příběhu se nazývala Žena, která si vzala hada. Zapsaný se poprvé objevil v sanskrtu, v klasickém indickém textu Pančatantra. O století později, kolem roku 150 n. l., zpracoval obdobný příběh i římský filozof a spisovatel Lucius Apuleius. Jeho verze – známá jako Eros a Psyché – byla součástí románu Metamorfózy, dnes je však známější pod názvem Zlatý osel. Tiskem se pak příběh rozšířil po celé Evropě a postupem dalších let nabýval dalších obměn, základní struktura se však nezměnila.

Z Itálie se poté historie poněkud zvláštní lásky přesunula do salónů ve Francii, kde se ústní lidovou slovesností úspěšně dále převypravovala, oblíbená byla především u dospělého obecenstva ve vyšších třídách. Například pohádka Ovce známé francouzské autorky Madam d’Aulnoy se také podobá historce o Krásce a Zvířeti. Ostatně s podobným příběhem přichází i spisovatel Charles Perrault, v jehož kolekci pohádek z roku 1697 nazvané Historky a příběhy z minulosti se objevuje pohádka Princ Chocholouš. Perraultův příběh je ovšem trochu odlišný, zaobírá se krásnou, ale hloupou dívkou, která si chce vzít ošklivého, avšak chytrého prince. Dívce byla přislíbena inteligence, pokud s ním setrvá jeden rok v manželství. To se také stane a ona vidí svého manžela jako nejkrásnějšího muže na světě. Perrault tak nenápadně naznačuje, že inteligenci a půvab pokládá za stejně důležité kvality.

Naopak americká autorka Betsy Hearne se v široké časové lince od 18. až k 20. století, tedy od první tištěné podoby z pera od Madame de Villeneuve (1740), detailně zaobírá pouze pohádkou Kráska a zvíře. Pozornost nevěnuje jen prvkům příběhu, které po staletí přetrvaly, ale především odlišným motivům, typickým pro určité historické období. Pohádka je totiž dodnes široce geograficky rozšířena a je zvláštní, jak si původní legendu jednotlivé národy sobě uzpůsobily. Mění se nejen jednotlivé dějové peripetie, vlastnosti postav i důvody, proč se Kráska za Zvířetem vydá.

Co je ovšem nesmírně zajímavé – ve většině verzí hned od počátku hlavní hrdinka zná, či alespoň tuší hrůznost Zvířete. V Hrubínově pohádce je ale skryto zvláštní zadržované tajemství, Kráska se otočí a uzří podobu svého přítele až téměř v samém závěru příběhu. Skutečná a hrozivá identita Zvířete je jí tak dlouho utajena. Nezamiluje se do něj proto z lítosti a ze soucitu, ale skutečně, byť jej celou dobu nevidí a slyší jen jeho podmanivý hlas.

Nestárnoucí archetypální legendu o síle a magii lásky převede na jeviště umělecký ředitel Činohry Daniel Špinar jako okouzlující podívanou – náš příběh se totiž odehrává nejen v tajemném sídle zvířete, ale i ve zpustlém cirkuse, kde Kráska se svým otcem a sestrami žije.

V titulních rolích uvidíte Annu Fialovou a Davida Prachaře.