Blahopřejeme letním činoherním oslavencům!

Paní Zdeně Palkové, fonetičce a jazykové spolupracovnici k červnovým půlkulatým narozeninám blahopřeje herečka Jana Pidrmanová.

Zdeničko,

Česká republika má prý národní poklad. Je v něm 13 a půl tuny zlata. Národní divadlo má taky svůj poklad a já nevím kolik váží, ale vím přesně, jak se jmenuje: Zdenička Palková. Teď jsme se zase po nějaké době potkaly u zkoušení a mně znovu došlo, jak dokážete svou prací s herci, díky svému citu pro jazyk, znalosti naší mateřštiny, pokoře a respektu k celku, bohatým zkušenostem a v neposlední řadě taky obrovským darem shůry nejen dotvořit, ale kolikrát i skutečně stvořit dramatickou postavu. A to všechno tak nějak nenápadně, zpoza odřených brýliček, ale s obrovskou autoritou, která přirozeně plyne z toho, že my herci moc dobře víme, že vy víte...

A když jsem vás nedávno pozorovala kolem jedenácté hodiny večer po celodenní zkoušce, kdy už jsme všichni odpadávali, jak trpělivě rozdáváte své „účtenky“ a řešíte významy zakódované v textu, pomyslela jsem si, jak je takové nasazení neskutečně okouzlující, obdivuhodné a vzácné. Vzácnější než 13 a půl tuny zlata.

Zdeničko, neskutečně si vás vážíme a děkujeme! Přeju vám spolu se svými kolegy všechno nejlepší k vašim nádherným půlkulatým narozeninám!

PS: Případné připomínky ke gramatickým a slohovým chybám si ráda vyslechnu!

Foto: Archiv ND

Zuzaně Stivínové, herečce excelující v řadě hlavních rolí, k červencovému významnému jubileu píše dramaturgyně Ilona Smejkalová.

Milá Zuzano,

když jsem před rokem začala dramatizovat Čapkova Hordubala, ke každé postavě jsem si do textu poznamenala základní charakteristiku, u Polany to vlastně bylo jen pár vět – „Zkušenost osamělé ženy uprostřed konvencí tradiční vesnické morálky ji dost poznamenala, snad i proto je poněkud drsná a tvrdá. Nevšední krasavice, nebo naopak předčasně zestárlá žena?“ V tu chvíli jsem měla jasno, že Polanou budeš Ty.

Vybavil se mi totiž náš starý rozhovor. Zmínila jsem se Ti, jak mi kolegyně popisovala historku z Cen Czech Grand Design, kam jsi přišla v extravagantním modelu: „Vstoupila do sálu Zuzana, všichni ztichli a jen na ni zírali!“ Smála ses a odpověděla mi: „To je právě ta role. Někdy je ale výstřední oděv naopak maskou. Když mi přišla nabídka na StarDance, odmítla jsem ji. Nechci být závislá na tom, že mě má někdo rád, posílá mi hlasy a já postupuju díky jeho sympatiím. Ne, já potřebuju, aby mi moji diváci uvěřili, že jsem třeba zrovna tou zmiňovanou vražedkyní. Nepotřebuju jim být sympatická. V tom je rozdíl mezi hercem, který vytváří postavy, a hercem, který je natolik známý, že se stane celebritou.“

Pochopila jsem, že právě Ty Polaně vtiskneš nejednoznačnost a komplikovanost ženy, u které až do poslední chvíle nevíme, zda je rafinovanou pachatelkou, či trpící obětí. Dokážeš to tak ostatně vždy, naposledy v roli Markýzy de Merteuil v čerstvě premiérovaných Nebezpečných známostech.

Před premiérou Hordubala jsme spolu seděly v kavárně, rekapitulovaly zkoušení a tak trochu dumaly i nad tím, co nás obě v novém roce čeká – padesáté narozeniny, respektive jejich oslava. Obě jsme byly krapet nostalgické, možná i trochu zaskočené. Po chvíli jsi mi řekla, že Tebe by nejvíc bavilo oslavit kulatiny divadlem. A já se zasmála, že tím pádem slavíš své narozeniny neustále.

Moje milá, tak já Ti – coby o čtyři měsíce starší kamarádka padesátnice – přeju, abys své narozeniny mohla slavit co nejdéle, nejlépe a pořád! Jo, a samozřejmě i s nějakým fungl novým a pořádně drahým parfémem!

Foto: J. Hromádko

Asistentce režie Elišce Borové k červencovým půlkulatinám blahopřeje pánská šatna činoherního souboru.

Eliško, pšt! Pšt! Tichúčko!
Teď mluvíme my – pánská šatna!
Jeden přes druhého voláme:
Eliško, hip hip!
Eliško, všechno nejlepší!
Eliško, ty víš, že tě milujeme!
Eliško, hádej, kdo nejvíc!
Eliško, mnohonásobně tě líbáme!
Eliško, s tebou jsme v bezpečí!
Eliško, pojď na pivo! Prokecáme celou noc! Nahlas!
Eliško! Eliško...

Foto: M. Špelda