Baletní přípravka: Ukrajinské děti potřebují radost, krásu a smích 

Nejdřív jich bylo dvacet. Pak dvacet pět. Další týden jich před budovou Státní opery stálo přes padesát. Vedle nich maminky, v očích prosbu o naději. Pro své děti, které teď ještě drží pevně za ruku, aby je na chvilku pustily… aby mohly zapomenout. Dělat to, co mají děti dělat. Radovat se. A tančit… Holčičky si sedají k hromadě dresů a punčocháčů. Mohou si vybrat ze sbírky oblečení, kterou pro ně dali dohromady jejich „spolužáci“, řádní studenti Baletní přípravky, kteří mají štěstí, že žijí v Praze. Ne v Mariupolu.  

Růžový? Bílý? Mohou si vybrat. Aspoň barvu… to mohou. Švitoří… celé rozechvělé. Ukrajinsky. Vedoucí Přípravky Jana Jodasová zadává hodinu. Česko-rusky. Na klavír hraje korepetitorka Ivona Bužek ze Srbska. Občas Čajkovského, občas Maxipsa Fíka. Tančí. Rozumějí si. Společně sdílí radost.  

O lekce mají zájem fotografové. Náš baletní fotograf Martin Divíšek (který ale také fotil několik dnů na ukrajinských hranicích) nebo válečný fotograf Jan Šibík. Šibík fotí balet? Divíšek válku? Ano. Jsou dojatí. 

Děti vybíhají před divadlo. Odnášejí si dres, mají učesané drdůlky, aspoň na chvilku je všechno, jak má být. Nevím, zda Jana Jodasová tušila, když dostala nápad tančit s ukrajinskými dětmi, co to bude znamenat… Teď už to spolu s ní víme. A patří dík nejen jí, ale i celému týmu, který se té ukrajinské drobotině věnuje. Máloco má takový smysl. Význam. Sdělení.