Romeo a Julie (Roméo et Juliette)

O inscenaci

Sbor a Orchestr Státní opery

Francouzský skladatel Charles Gounod (1818–1893) v mládí prohlásil, že „úspěšné kariéry dosáhne skladatel pouze komponováním oper“. Ze třinácti oper se mu to podařilo ve dvou případech: ve Faustovi a v Romeovi a Julii. Oběma jeho operám podle slavných literárních předloh Johanna Wolfganga von Goetha a Williama Shakespeara dominoval milostný příběh a nejvýznamnější roli měla melodie. Už více než sto padesát let milují, umírají a zpívají Gounodovi Romeo a Julie na operních jevištích celého světa. Jaké jsou důvody neutuchající obliby této opery? To je jednoduché: nádherné sólové výstupy a čtyři strhující dueta obou hlavních protagonistů, Mercutiova elegantní balada o královně víl Mab, působivé sborové výstupy včetně jímavého žalozpěvu na Mercutiovu a Tybaltovu smrti, barvami hýřící a city překypující atmosféra.

Zásluhou Bedřicha Smetany, který byl velkým Gounodovým ctitelem, se k nám Romeo a Julie dostává už dva roky po pařížské premiéře; české uvedení v pražském Novoměstském divadle pod Smetanovou taktovkou 29. 8. 1869 je vůbec první v celé rakouské monarchii. Stavovské divadlo vypravilo Gounodovo dílo 11. 9. 1873 v německém překladu, následovalo Národní divadlo 6. 1. 1886 v českém překladu Emanuela Františka Züngela a Nové německé divadlo (dnes Státní opera) opět německy 20. 10. 1889. Současnou inscenaci nastudoval renomovaný italský dirigent Marco Guidarini a slovenská režisérka a performerka Sláva Daubnerová.