Figarova svatba (Le nozze di Figaro)

O inscenaci

Sbor a Orchestr Národního divadla

I když se Figarova svatba dnes řadí mezi nejčastěji hrané opery, její vznik provázela řada problémů a ústrků. Rozruch toto dílo vyvolávalo již na počátku svého vzniku. Předlohou byla totiž stejnojmenná divadelní hra, kterou napsal francouzský dramatik Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais. Ta byla doslova nabita třaskavou společenskou tematikou a satirou, takže její uvedení zakázal jak král Ludvík XVI., tak posléze i novopečený rakouský císař Josef II. Jako předloha operního libreta však zakázána nebyla, a tak ji Mozart společně se svým libretistou Lorenzem Da Pontem začali upravovat a chystat jako operu. Premiéra proběhla ve Vídni a byla stanovena na 1. května 1786, přičemž samotnou předehru k opeře  dokončil Mozart jen dva dny před tímto datem. Samotné první uvedení Figarovy svatby řídil geniální skladatel od cembala, na které zároveň hrál. Za půl roku od premiéry se opera dočkala svého uvedení i v Praze, kde sklidila velký úspěch a bezmezné nadšení diváků. Mozart pak od Pražanů přijal nabídku na zkomponování nové opery, kterou se stal proslulý Don Giovanni (premiéra 1787 ve Stavovském divadle).

Magdalena Švecová je první režisérkou v historii Národního divadla, která nastudovala Figarovu svatbu, a nabízí nám tak ženský pohled na podoby a proměny lásky, nevěry a žárlivosti v jubilejní dvacáté inscenaci Národního divadla.

Foto: Patrik Borecký