Don Quijote. Pustá země

O inscenaci

Není tu voda, nýbrž jen skála a písečná cesta.
Nevidět, a přesto věřit, milý Sancho.
Šánti  šánti  šánti

V reakci na první světovou válku vytvořil T. S. Eliot jednu z nejvlivnějších básnických skladeb 20. století. Krajina na rozhraní města, moře a pouště, která je spletena z historického vědomí lidstva a tvoří ji hlasy evropské literatury. A v téhle otevřené, opuštěné krajině po rozpadu státu se ocitá i don Quijote. Bludný rytíř, který v sobě nese rytířské hodnoty a především nepřestává věřit v sílu lásky. Je to zpátečnické, pošetilé? Rozumem sice neumíme Quijota pochopit, ale v srdci mu přesto všichni fandíme…

Inscenace se pokouší o hledání základních hodnot v čase, kdy se zemí prohnala válka. Je také o naivní víře v Dulcineu z Tobosa i o tisících dalších hrdinů naší fantazie, těch velkých duchů doby v nehybném bodě světa, jenž se točí. 

Režijní tandem SKUTR se tímto site specific projektem vrací k metaforickému autorskému divadlu – divadlu poezie. Na cestě krajinou… Stejně jako hlasy Pusté země. Na cestě… 

Stejně jako don Quijote, Faust nebo Hamlet. A na cestě krajinou divadelní budovy se ocitnou i diváci. Experimentálním projektem, který slibuje nevšední zážitek, chce Činohra ND zvýšit zájem veřejnosti o samotnou budovu Státní opery. Po inscenaci Mariána Amslera Mefisto tak bude opět tématem a centrem inspirace. 

Pustá země zazní v novém a oceňovaném překladu Petra Onufera, který vznikl v roce 2022 při příležitosti 100 let od prvního vydání této básnické sbírky. Zároveň si také v roce 2025 připomeneme 60. výročí smrti T. S. Eliota.

Fotograf inscenace: Pavel Hejný

UPOZORNĚNÍ: Představení není vhodné pro diváky s omezenou schopností pohybu a pro diváky na invalidních vozících. Hlediště je umístěno na točně, sedadla jsou nečíslovaná. Sál je pro diváky otevřen až od 18:45. Po začátku představení již není možné vstoupit do sálu. Do hlediště není umožněn vstup s taškami, batohy a zavazadly.