MENU

Opera Národního divadla

RepertoárProgram a vstupenky
  • Opera Stavovské divadlo

    W. A. Mozart: Don Giovanni

    9.-31. srpna

    Více informací
  • Státní opera v Karlíně

    Navštivte představení Státní opery v Hudebním divadle Karlín

    REPERTOÁR
  • Opera Hudební divadlo Karlín

    Nabucco

    Premiéry 28. a 29. června 2018

    koupit vstupenky

14. 5. 2018

OPERA NOVA 2018

Přehlídka současného hudebního divadla přivítá divadla z České i Slovenské republiky. První ročník festivalu proběhne ve dnech 19. - 24. 6. 2018 na Nové scéně.

Opera Nova

Philip Glass - Changing Parts
úterý 19. 6. 2018 v 18:00, Nová scéna
Cluster Ensemble Bratislava (SK)

Marek Piaček  - Apolloopera
úterý 19. 6. 2018 ve 20:00, Nová scéna
Slovenská filharmonie Bratislava (SK)

Dmitrij Šostakovič  - Orango / Antiformalistický jarmark
středa 20. 6. 2018 ve 20:00, Nová scéna
Opera ND Praha (CZ)

program festivalu

Miroslav Tóth  - Záhada tyče
čtvrtek 21. 6. 2018 ve 20:00, Nová scéna, hraje se na jevišti
Tabačka Kulturfabrik Košice (SK/HU)

Josef Berg - Eufrides před branami Tymén / Provizorní předvedení opery Johanes doktor Faust
pátek 22. 6. 2018 v 18:00, náměstí Václava Havla, foyer Nove scény
Brno Contemporary Orchestra (CZ)

Miloš O. Štědroň – Don Hrabal
pátek 22. 6. 2018 ve 20:00, Nová scéna
Opera ND Praha (CZ)

Jiří Kadeřábek – Žádný člověk
sobota 23. 6. 2018 v 17:00, foyer Nové scény
projekce záznamu představení a křest DVD
Opera ND Praha (CZ)
Zdarma

Michal Nejtek  - Pravidla slušného chování v moderní společnosti
sobota 23. 6. 2018 ve 20:00, Nová scéna
Opera ND Brno (CZ)

Ivan Acher  - Sternenhoch
neděle 24. 6. 2018 ve 20:00, Nová scéna
Opera ND Praha (CZ)

Po každém představení následuje diskuze s tvůrci.

Seniorská a studentská sleva 50 % platí u každého představení na celý sál.


25. 4. 2018

Recenze na Billyho Budda v Opernglas

Poslední dvě představení opery Benjamina Brittena Billy Budd na jevišti Národního divadla 25. a 27. dubna

Ne, to, co je na jevišti pražského Národního divadla, kde Daniel Špinar inscenoval českou premiéru opery Billy Budd,  není britská bitevní loď „Indomitable“ z roku 1797 z doby koaliční války proti Francii (výprava Lucie Škandíková). Uprostřed velkého sterilního prostoru, který se podobná nemocniční stanici a nebezpečně se naklání, vzpomíná zestárlý kapitán Vere na osud mladého námořníka Billyho Budda, kterého i přes své osobní sympatie k tomuto mladíkovi odsoudil k smrti. V bolestných útržcích snů a vzpomínek musí starý kapitán ještě jednou zažít, co se v této mužské společnosti, v níž si členové mužstva mohou okamžiky fyzické blízkosti vybojovat jen drsnými žerty nebo hrubými urážkami, na širém moři odehrálo.

U Brittena je třeba chápat loď, vlny moře nebo jeho klidnou hladinu jako alegorii. Jde o lidi, o muže ve výjimečných situacích, a to prostřednictvím existenciální tématiky, založené také autobiograficky. Jde o ničivou moc sexuality, zde zvláště homosexuality, její potlačování a pomluvy vedou nakonec k tomu, že objekt žádosti, v tomto případě Billy Budd, musí být zničen, aby druhý vlastnímu zničení unikl. Billy je navíc outsider, je v kolektivu cizí a koktá. V době světové premiéry se mohlo umělecké dílo, v tomto případě opera, této tématice přiblížit pouze v hudebních a optických narážkách. Nyní, v Praze, je tomu jinak. Režisérovi se podařilo přímými, přitom však citlivými obrazovými kompozicemi rušivé složky potlačené sexuality zviditelnit. Tak vznikly velké obrazy pro členy výtečně zpívajícího a hrajícího mužského sboru.

Pokračování zde

Zvláště napínavé a nakonec pro oba smrtelné je setkání posupného Claggarta s Billym, který kostýmem a maskou připomíná mladého Querella, postavu s apokalyptickým účinkem z románu Jeana Geneta z roku 1947. V jakési dramaturgické nadsázce proti němu stojí zlověstný Claggart. Pět mladých mužů, téměř neoblečená krásná těla, akrobaté Losers Cirque Company v choreografii Radima Vizváryho, činí utajované projekce svých žádostí viditelnými.

V epilogu musí kapitán Vere čelit vině, kterou na sebe vzal kvůli klamavé záchraně vlastní pověsti, když souhlasil s rozsudkem smrti a Billy byl kvůli domnělému podněcování ke vzpouře popraven.

Ještě jednou přichází Špinar s asociativními obrazy, které sice neodpovídají textu opery, avšak v rámci celkové koncepce mu ani neodporují. Kapitán Vere myje nahému Billymu nohy, a ten – což naopak libretu odpovídá – mu odpouští. Vere si nejen uvědomuje, že je zodpovědný za Billyho smrt, je to on, kdo ho probodne ve scénickém přechodu k epilogu starého muže na smrtelném loži, které s Billym sdílí. Jednoznačně nadšené reakce premiérového publika v pražském Národním divadle platily především zpěvákům náročných hlavních postav. Tenorista Štefan Margita v roli kapitána sklidil právem největší potlesk. Jak nuancovaně dokázal dodat hudební výraz zlomům své postavy, jak uměl vytvořit tóny pro vzpomínky i pro právě prožívané vzrušení, bylo jednoduše velkolepé. Lehkými tóny bezstarostného člověka, dojemným zadrháváním při rozčilení, vzpíráním se smrti toho, kdo žízní po životě, a kdo na konci umírá s něžným, smířlivým vydechnutím, propůjčil Christopher Bolduc charakter i zvuk Billymu Buddovi. Také Gidon Saks jako Claggart nebyl pouze zachmuřený zloduch, měl také sonorní temné tóny rozporuplnosti a ve snových scénách erotické žádostivosti nejkrásnější okamžiky citové měkkosti.

S britským dirigentem Christopherem Wardem stál u pultu orchestru pražské Státní opery odborník, při jehož řízení napětí nepolevovalo, při velmi citelné epické šíři partitury stále budoval dynamiku a střídání vybičovaných a velmi klidných hudebních úseků se proměnilo ve zvukové zrcadlení lidského moře s jeho smrtelnými hlubinami.

                                                                                                          B. Gruhl


2. 3. 2018

Pohlednice s Emou Destinnovou

U příležitosti 140. výročí narození Emy Destinnové jsme vydali sadu 12 pohlednic doplněnou o životopis této české pěvkyně, která na začátku 20. století okouzlila svým uměním diváky v Berlíně, Paříži, Londýně, New Yorku a samozřejmě také v rodné Praze. Pohlednice koupíte v pokladně ND a v obchodě na 1. balkonu historické budovy.


22. 1. 2018

Classic Prague Awards pro sbory Národního divadla

Sbor Národního divadla, Sbor Státní opery a Kühnův dětský sbor zvítězily v kategorii Vokální výkon

CPASbor Národního divadla, Sbor Státní opery a Dětský Kühnův sbor získaly společným výkonem ocenění za koncertní provedení Faustovo prokletí Hectora Berlioze 9. a 12. března 2017v Národním divadle. Hudebně dílo nastudoval hudební ředitel Opery Národního divadla Jaroslav Kyzlink. Jako Faust se představil renomovaný tenorista Pavel Černoch v dalších rolích se představil slovenský barytonista Daniel Čapkovič jako Mefisto, Markétou byla Stanislava Jirků a Branderem Pavel Švingr.


JB PVPodle Pavla Vaňka, šéfsbormistra Sboru Národního divadla byl projekt "Faust" skutečně velmi náročný“ „Vzhledem k tomu že se provedení zúčastnily oba sbory působící v ND tj. Sbor Národního divadla i Státní opery, bylo velkou výzvou koordinovat ve společných zkouškách početné těleso přibližně sta zpěváků.“ Šlo totiž o spolupráci hned tří velkých sborových těles: kromě Sboru Národního divadla i Sboru Státní opery pod vedení šéfsbormistra Adolfa Melichara a Kühnova dětského sboru pod vedením Jiřího Chvály.

Pokračování zde

Faustovo prokletí„Během minulé sezony se Sbor Národního divadla a Sbor Stání opery spojil při dvou zcela výjimečných a velice náročných projektech, jedním bylo provedení Faustova prokletí, druhým provedení opery Lohengrin,“ uvádí ředitelka Opery Národního divadla a Státní opery Silvie Hroncová. „Obojí provedli na vynikající úrovni a posunulo obě tělesa ještě o stupínek výše. I proto si ocenění Classic Prague Awards nesmírně vážíme a máme z něj velkou radost.“

„Dílo samotné (Faustovo prokletí) patří pochopitelně vzhledem k objemu sborového partu a jeho náročnosti k tzv. vrcholným sborovým operám,“ zdůrazňuje Vaněk. „Obzvláště pak pro velmi exponovanou mužskou část sboru (tzv. dvousborová technika, střídání výrazových ploch-od těch lyrických až po velmi dramatické a jiná  specifika-vypjaté vysoké i extrémě nízké polohy jednotlivých mužských hlasů.“

Kühnův dětský sbor patří od roku 1936 mezi stálé spolupracovníky Opery Národního divadla. V současné době zpívají "kühňata" v Národním divadle například v inscenacích Carmen či Příhody lišky Bystroušky. K Faustovu prokletí obecně:

 „Rozhodnutí zařadit tuto dramatickou legendu na náš repertoár bylo výsledkem relativně dlouhých rozhovorů a zvažování,“ řekl dirigent Jaroslav Kyzlink a dodal: Vzhledem k mé obecné náklonnosti k vokálně instrumentálním opusům a faktu, že toto dílo ještě nebylo na jevišti Zlaté kapličky uvedeno, jsme se rozhodli právě pro tento klenot klasického romantismu.“
„Fausta, který se dle mého názoru řadí mezi nejzajímavější a nejtěžší role vůbec, jsem již během své kariéry zpíval v mnoha scénických i koncertních provedeních. To, že jsem ho mohl ztvárnit v pražském Národním divadle, považuji za velkou,“ uvedl slavný tenorista Pavel Černoch.

http://www.classicpragueawards.cz

 


1. 12. 2017

Opernglas o Donu Giovannim v Praze

Německý odborný časopis Das Opernglas přináší v prosincovém čísle recenzi na říjnová provedení Dona Giovanniho s Plácidem Domingem ve Stavovském divadle.

DomingoSvětová premiéra Dona Giovanniho 29. října 1787 v pražském Stavovském divadle, které se tehdy ještě jmenovalo Nostické národní divadlo, je dodnes opředena anekdotami a legendami. Opravdu Mozart komponoval předehru teprve v noci před premiérou a hudebníkům předložil kopistou rozepsané party, na nichž ještě neoschl inkoust, na poslední chvíli? Sotva, jak dokládá zkoumání originálního notového papíru. Měla opera u publika úspěch? Možná, podle toho, které z rozdílných zpráv v tisku uvěříme. Je však nepochybné, že Pražané připravili skladateli, který město uvedl v nadšené opojení svým Figarem, triumfální přijetí, když 29. října 1787 zaujal k řízení orchestru tehdy obvyklé místo u cembala. Na den přesně o 230 let později stanul nyní v orchestřišti překrásně zachovalého Stavovského divadla Plácido Domingo, aby si mimo jiné tímto jubilejním představením splnil dlouho hýčkané přání. Myšlenka slavnostního aktu k narozeninám Dona Giovanniho vznikla už roku 2012, když světoznámý španělský umělec, tehdy jako zpěvák, hostoval v Praze při vánočním koncertu.

Pokračování zde

Při prohlídce Prahy se také podíval do Stavovského divadla; podle očitých svědků ho divadlo samo a jeho historický význam pohnuly k slzám. Ještě téhož dne svolal blízké poradce a rozhodující místní osobnosti, aby vyvolal v život projekt Dona Giovanniho, jenž nyní po létech naplněných jednáními, domluvami o termínech a obsazení, hledáním sponzorů a činností médií skutečně spatřil světlo světa.

Publikum, které dorazilo z mnoha oblastí Evropy, uvítalo maestra srdečným potleskem, který však Domingo rychle utišil a chopil se taktovky. Poté, co před několika dny viditelně dojatý držel v rukou originální partituru uchovávanou na Pražské konzervatoři, projevil se teď také u dirigentského pultu s interpretací Dona Giovanniho dobře obeznámeného orchestru Národního divadla jako velký ctitel a kompetentní tlumočník umění salcburského mistra. Domingo nasadil svěží tempa, která naplnil životem a napětím, takže večer ubíhal v příjemné zábavě. Jeho dirigování se především vyznačovalo – což nepřekvapí – výraznou přízní vůči zpěvákům. Stále v kontaktu se svými kolegy na jevišti, poskytoval jim hodně prostoru k formování a prezentaci hlasových předností, pomáhal jim však také ochotně přenést se okamžitým pokračováním přes méně šťastné úseky.

V obsazení, které maestro Domingo pečlivě vybíral, se ostatně nacházeli čtyři vítězové soutěže Operalia. Simone Alberghini, vítěz z roku 1994, převzal titulní roli a imponoval vroucně zabarveným, stylově jistým a elegantně uplatňovaným basbarytonem, který disponoval také dostatečnými rezervami energie pro finále. K jeho jinak příjemnému jevištnímu zjevu bychom si případně přáli větší charisma. Vůbec nic by naopak nebylo třeba vylepšovat u výtečné Donny Anny Iriny Lungu. Díky sopránu, ve výškách nádherně rozvinutému s dobře posazenou střední polohou, kontrolovanímu legatu a dramatické přesvědčivosti nabídla nositelka ceny ze soutěže Operalia 2004 z čistě hlasově technického hlediska nejdokonalejší výkon večera, který nadto doplnila o aristokratický zevnějšek a silný herecký projev. Dmitry Korchak se dokázal vedle silné osobnosti této Donny Anny prosadit jako rozhodně ne slabošský, nýbrž sebevědomě rozhodný Don Ottavio. Ruský tenor, rovněž nositel ceny Operalia z roku 2004, sice potřeboval první půlhodinu večera, aby svůj hlas srovnal a dospěl k přesné intonaci, poté však rozzářil svou obdivuhodně krásnou barvu a temperamentním podáním árie „O mio tesoro“ si vysloužil největší potlesk na otevřené scéně. Čtvrtou z z někdejších vítězů Operalia byla Julia Novikova jako Zerlina, u níž pozitivní dojem, i přes pečlivé frázování, kazily určité drsnosti ve vedení hlasu.

Pro roli Leporella vybral Domingo Adriana Sâmpetreana. Rumunský basista předvedl v nejlepším slova smyslu rutinovaný výkon, pro který je právě v této roli často žádaným hostem všech velkých operních divadel. Spojovaly se u něj ve všech polohách zřetelný, příjemný bas s vtipem a humorem, a tak se, zmítán mezi obdivem a nenávistí ke svému pánovi – jak to Mozart a Da Ponte jistě zamýšleli – stal hlavním objektem sympatií tohoto představení. Ve zbývajících hlavních rolích se nakonec sáhlo k domácímu souboru, který za hosty z ciziny nijak nezaostával. Platí to pro možná poněkud ostrý, ale v koloraturách velmi zběhlý soprán Kateřiny Knežíkové jako Donnu Elvíru i pro velmi solidního Jiřího Brücklera (Masetto) a v nejhlubších basových polohách skvostně znějícího Jana Šťávu jako Komtura.

Ideální scénický rámec jubilejního představení tvořila osvědčená inscenace tohoto divadla ve výtvarné podobě Josefa Svobody, která důmyslně využívá prodloužení architektury Stavovského divadla na jeviště. Klasická produkce původně z roku 1969 byla oživena roku 2006, přičemž se Jiří Nekvasil orientoval podle tehdejšího režijního konceptu a zdůraznil nadčasové působení díla mimo jakékoli snahy o modernizaci; nádherné kostýmy navrhl Theodor Pištěk.

Publikum si bylo očividně vědomo zvláštní události a věnovalo zdařilé poctě Mozartovu mistrovskému dílu a místu jeho premiéry dlouhotrvající potlesk.

U. Ehrensberger

https://www.opernglas.de/Aktuelles-Heft/