MENU

Opera Národního divadla

RepertoárProgram a vstupenky
  • Opera Stavovské divadlo

    Opera nás baví

    28. ledna - Barokní opera

    Více informací
  • Státní opera v Karlíně

    Navštivte představení Státní opery v Hudebním divadle Karlín

    REPERTOÁR

2. 1. 2018

Opery na Nové scéně v lednu

Don HrabalZkraje nového roku můžete navštívit operní představení také na Nové scéně. 3. ledna uvedeme novinku našeho repertoáru Don Hrabal na motivy ze života světoznámého spisovatele. O den později jsou na programu dvě opery Dmitrije Šostakoviče, avantgardní opera o polidštění opice Orango a groteska Antiformalistický jarmark. V neděli a pondělí hrajeme hudebně-scénické dílo Žádný člověk pojednávající o tragickém osudu sochaře Otakara Švece a osudu jeho posledního díla - Stalinova pomníku na Letné.

 

Více informací najdete ZDE.

 

Roman Janál jako Don Hrabal


18. 12. 2017

Pavel Černoch jako Smetanův Jeník

Tenorista Pavel Černoch vystoupí ve třech představeních Smetanovy Prodané nevěsty.

Pavel ČernochPavel Černoch patří k nejvyhledávanějším českým pěvcům současnosti. V této sezoně účinkoval například jako Števa v Janáčkově Její pastorkyni v Bavorské státní opeře v Mnichově, Lenskij v Čajkovského Eugenu Oněginovi a Verdiho titulní Don Carlos v Národní opeře v Paříži a jako Faust v Berliozově Faustově prokletí v Římské opeře. V Národním divadle máte možnost navštívit představení Prodané nevěsty s Pavlem Černochem 30. prosince 2017, 1. a 14. ledna 2018. 

Více o Pavlu Černochovi a představeních najdete ZDE


4. 12. 2017

Úspěšný návrat Její pastokyně

V pátek 1. prosince zazněla v Národním divadle v obnoveném hudebním nastudování Janáčkova Její pastorkyňa.

Její pastorkyňaV inscenaci režiséra Jiřího Nekvasila a scénografa Daniela Dvořáka z roku 2005 se poprvé v roli Jenůfy představila sólistka Opery Národního divadla Alžběta Poláčková. Recenze internetového portálu Operaplus hodonotí její výkon: "Jenůfka je pro Alžbětu Poláčkovou v jejím osobním repertoáru výrazným krokem kupředu. Pěvkyně má pro ni krásně znělý hlas ve všech jeho polohách, je jí většinou dobře rozumět, dokáže zpěvní linku přehledně frázovat, výrazově a dynamicky ji neustále varíruje a vytváří přesvědčivou hereckou kreaci. Dá se předpokládat, že tato první podoba její Jenůfky je základem budoucího vývoje této postavy a bude ji v dalších reprízách ještě obohacovat jak v rozezpívání melodických pasáží, tak ve výrazovém odstínění pěveckého i hereckého pojetí."

Jevištními partnery A. Poláčkové byli Eliška Weissová jako Kostelnička, Peter Berger a Tomáš Juhás jako nevlastní bratři Laca a Štěva a nově také Jitka Svobodová jako Rychtářka. Obnoveného hudebního nastudování se ujal hudební ředitel Opery Národního divadla Jaroslav Kyzlink.

Další reprízy se uskuteční 15. a 29. prosince, kdy jako Kostelnička vystoupí Eva Urbanová, vynikající interpretka této role.

Více se o inscenaci dočtete ZDE


4. 12. 2017

Únos ze serailu opět ve Stavovském divadle

Dílo, které stálo na počátku pražského divadelního úspěchu Wolfganga Amadea Mozarta, se v prosinci vrátí do Stavovského divadla.

Únos ze serailuÚnos ze serailu byl na jaře 1783 uveden v Nosticově divadle, dnešním Stavovském divadle, jako první Mozartovo dramatické dílo v Praze. Jednalo se zároveň o první provedení tohoto singspielu mimo Vídeň. Současná inscenace představuje singspiel ve scénograficky atraktivní podobě, která vychází z dobové architektury. V této sezoně se v představeních Únosu ze serailu můžete setkat v roli Konstance s vynikajícími českými pěvkyněmi, s trojnásobnou držitelkou Ceny Thálie Janou Šrejmou Kačírkovou a Olgou Jelínkovou, vítězkou divácké ankety online magazínu Opera Plus. Jejich partnery budou mezinárodně etablovaní čeští tenoristé Aleš Briscein a Richard Samek.

Hrajeme 14. a 20. 12. 2017 a 12. a 21. 1. 2018.

Více se o inscenaci dočtete ZDE.

 

 

 


3. 12. 2017

Zkoušky na Billyho Budda jsou v plném proudu

Billy Budd zahájeníPrvní premiérou nového roku bude Brittenova opera Billy Budd, kterou Národní divadlo uvede v české premiéře, a to v původní čtyřaktové verzi. Hlavní role ztvární Američan Christopher Bolduc a izraelský basbarytonista Gidon Saks, tenorista Štefan Margita se představí jako Kapitán Vere. Hudebního nastudování se ujal známý anglický dirigent Christopher Ward a režie Daniel Špinar. Tragický příběh se odehrává na britské válečné lodi za napoleonských válek. Pohledný, naivní a důvěřivý chlapec Billy se stane předmětem nenávisti sadistického manipulátora, zbrojmistra Claggarta, jenž Billyho falešně obviní z podněcování ke vzpouře. Chlapec svého trýznitele neúmyslně zabije a je odsouzen k smrti. Kapitán Vere stojí před mučivým rozhodnutím: udělit milost nevinnému, nebo dodržet válečný zákon. Tragédii nezabrání a vzpomínka na toto fatální selhání ho bude pronásledovat po celý život. 

Nenechte si ujít exkluzivní obsazení! Čeká nás pouze šest představení v této sezoně! 

Více se o inscenaci dočtete ZDE.


1. 12. 2017

Opernglas o Donu Giovannim v Praze

Německý odborný časopis Das Opernglas přináší v prosincovém čísle recenzi na říjnová provedení Dona Giovanniho s Plácidem Domingem ve Stavovském divadle.

DomingoSvětová premiéra Dona Giovanniho 29. října 1787 v pražském Stavovském divadle, které se tehdy ještě jmenovalo Nostické národní divadlo, je dodnes opředena anekdotami a legendami. Opravdu Mozart komponoval předehru teprve v noci před premiérou a hudebníkům předložil kopistou rozepsané party, na nichž ještě neoschl inkoust, na poslední chvíli? Sotva, jak dokládá zkoumání originálního notového papíru. Měla opera u publika úspěch? Možná, podle toho, které z rozdílných zpráv v tisku uvěříme. Je však nepochybné, že Pražané připravili skladateli, který město uvedl v nadšené opojení svým Figarem, triumfální přijetí, když 29. října 1787 zaujal k řízení orchestru tehdy obvyklé místo u cembala. Na den přesně o 230 let později stanul nyní v orchestřišti překrásně zachovalého Stavovského divadla Plácido Domingo, aby si mimo jiné tímto jubilejním představením splnil dlouho hýčkané přání. Myšlenka slavnostního aktu k narozeninám Dona Giovanniho vznikla už roku 2012, když světoznámý španělský umělec, tehdy jako zpěvák, hostoval v Praze při vánočním koncertu.

Pokračování zde

Při prohlídce Prahy se také podíval do Stavovského divadla; podle očitých svědků ho divadlo samo a jeho historický význam pohnuly k slzám. Ještě téhož dne svolal blízké poradce a rozhodující místní osobnosti, aby vyvolal v život projekt Dona Giovanniho, jenž nyní po létech naplněných jednáními, domluvami o termínech a obsazení, hledáním sponzorů a činností médií skutečně spatřil světlo světa.

Publikum, které dorazilo z mnoha oblastí Evropy, uvítalo maestra srdečným potleskem, který však Domingo rychle utišil a chopil se taktovky. Poté, co před několika dny viditelně dojatý držel v rukou originální partituru uchovávanou na Pražské konzervatoři, projevil se teď také u dirigentského pultu s interpretací Dona Giovanniho dobře obeznámeného orchestru Národního divadla jako velký ctitel a kompetentní tlumočník umění salcburského mistra. Domingo nasadil svěží tempa, která naplnil životem a napětím, takže večer ubíhal v příjemné zábavě. Jeho dirigování se především vyznačovalo – což nepřekvapí – výraznou přízní vůči zpěvákům. Stále v kontaktu se svými kolegy na jevišti, poskytoval jim hodně prostoru k formování a prezentaci hlasových předností, pomáhal jim však také ochotně přenést se okamžitým pokračováním přes méně šťastné úseky.

V obsazení, které maestro Domingo pečlivě vybíral, se ostatně nacházeli čtyři vítězové soutěže Operalia. Simone Alberghini, vítěz z roku 1994, převzal titulní roli a imponoval vroucně zabarveným, stylově jistým a elegantně uplatňovaným basbarytonem, který disponoval také dostatečnými rezervami energie pro finále. K jeho jinak příjemnému jevištnímu zjevu bychom si případně přáli větší charisma. Vůbec nic by naopak nebylo třeba vylepšovat u výtečné Donny Anny Iriny Lungu. Díky sopránu, ve výškách nádherně rozvinutému s dobře posazenou střední polohou, kontrolovanímu legatu a dramatické přesvědčivosti nabídla nositelka ceny ze soutěže Operalia 2004 z čistě hlasově technického hlediska nejdokonalejší výkon večera, který nadto doplnila o aristokratický zevnějšek a silný herecký projev. Dmitry Korchak se dokázal vedle silné osobnosti této Donny Anny prosadit jako rozhodně ne slabošský, nýbrž sebevědomě rozhodný Don Ottavio. Ruský tenor, rovněž nositel ceny Operalia z roku 2004, sice potřeboval první půlhodinu večera, aby svůj hlas srovnal a dospěl k přesné intonaci, poté však rozzářil svou obdivuhodně krásnou barvu a temperamentním podáním árie „O mio tesoro“ si vysloužil největší potlesk na otevřené scéně. Čtvrtou z z někdejších vítězů Operalia byla Julia Novikova jako Zerlina, u níž pozitivní dojem, i přes pečlivé frázování, kazily určité drsnosti ve vedení hlasu.

Pro roli Leporella vybral Domingo Adriana Sâmpetreana. Rumunský basista předvedl v nejlepším slova smyslu rutinovaný výkon, pro který je právě v této roli často žádaným hostem všech velkých operních divadel. Spojovaly se u něj ve všech polohách zřetelný, příjemný bas s vtipem a humorem, a tak se, zmítán mezi obdivem a nenávistí ke svému pánovi – jak to Mozart a Da Ponte jistě zamýšleli – stal hlavním objektem sympatií tohoto představení. Ve zbývajících hlavních rolích se nakonec sáhlo k domácímu souboru, který za hosty z ciziny nijak nezaostával. Platí to pro možná poněkud ostrý, ale v koloraturách velmi zběhlý soprán Kateřiny Knežíkové jako Donnu Elvíru i pro velmi solidního Jiřího Brücklera (Masetto) a v nejhlubších basových polohách skvostně znějícího Jana Šťávu jako Komtura.

Ideální scénický rámec jubilejního představení tvořila osvědčená inscenace tohoto divadla ve výtvarné podobě Josefa Svobody, která důmyslně využívá prodloužení architektury Stavovského divadla na jeviště. Klasická produkce původně z roku 1969 byla oživena roku 2006, přičemž se Jiří Nekvasil orientoval podle tehdejšího režijního konceptu a zdůraznil nadčasové působení díla mimo jakékoli snahy o modernizaci; nádherné kostýmy navrhl Theodor Pištěk.

Publikum si bylo očividně vědomo zvláštní události a věnovalo zdařilé poctě Mozartovu mistrovskému dílu a místu jeho premiéry dlouhotrvající potlesk.

U. Ehrensberger

https://www.opernglas.de/Aktuelles-Heft/


29. 9. 2017

Inscenace Žádný člověk v Brémách

Žádný člověkRežisérka Katharina Schmitt míří hostovat do svého rodného města se svou inscenací Žádný člověk.  Německé publikum bude mít šanci zhlédnout dílo o tragickém osudu sochaře Otakara Švece a jeho posledního díla - Stalinova pomníku na Letné již 7. listopadu 2017 od 19:00 hodin v divadle Brémách. Více informací ZDE

Světová premiéra se uskutečnila v Praze v březnu letošního roku.

 

Pražské reprízy se uskuteční 31. 10., 7. a 11. 12. 2017 a 7. 1. 2018. Více o inscenaci ZDE