MENU

Laterna magika

RepertoárProgram a vstupenky
  • Laterna magika Nová scéna

    Malý princ

    Slavný román očima Laterny magiky

    Info a vstupenky
  • Laterna magika Nová scéna

    Human Locomotion

    Vizuálně pohybová inscenace inspirovaná životem slavného fotografa

    Vstupenky
  • Laterna magika Nová scéna

    Podivuhodné cesty Julese Verna

    Výlet do světa hrdinů Julese Verna a průkopníků stříbrného plátna v režii Davida Drábka.

    Poslední 3 představení

20. 9. 2018

Máte ji?

Prvních dvacet ultra úspěšných let Laterny magiky od zázračného zrození v Bruselu po zájezdy do USA a Jižní Ameriky, tvorbu inscenací, vyprávění o tanečnících, režisérech, zákulisí, úspěších i kritikách, cenzuře a zvláštním postavení souboru, o kterém nikdo nikdy nevěděl, kam vlastně patří. Vzpomínají herečky i tanečníci, knížka obsahuje rozhovory s hlavními protagonisty legendárního Kouzelného cirkusu nebo Jiřím Srncem i bohatou fotodokumentaci. Babí léto bude za chvíli pryč a vánoční nákupy zaklepou na dveře - buďte připraveni;)

LATERNA MAGIKA - ZLATÁ ÉRA OČIMA PAMĚTNÍKŮ zde



18. 9. 2018

Cube ještě jednou v září

Místo plánované reprízy Malého prince uvádíme z provozních důvodů ve středu 26. září taneční inscenaci Cube. Věříme, že na představení přijdete - o naší roztančené kostce psali kritici pochvalně, navázali jsme v ní na původní principy Laterny magiky, ale v novém a neokoukaném hávu. Hru s tancem a projekcí ocení všichni příznivci tanečního umění, nadto je Cube představení neverbální, takže s sebou můžete vzít i přátele ze zahraničí ;) 

Více o představení


14. 9. 2018

Malý princ - Gabriela Vermelho jako Paní Temnoty

V sobotu 15. září se v inscenaci Vladimíra Morávka Malý princ představí nová Paní Temnoty - známá zpěvačka a hudebnice Gabriela Vermelho: http://www.gabrielavermelho.cz/, renesanční osobnost české hudební scény, která je zpěvačkou, hoslistkou, violistkou, skladatelkou, herečkou, která se pohybuje ve všech myslitelných žánrech. V Malém princi tedy jako herečka a zpěvačka ve zhmotněné úloze pouštní noci. Pár volných vstupenek na představení ještě zbývá, tak neváhejte dlouho! 

Více o představení


27. 8. 2018

OPEN CLASS LATERNY MAGIKY : Pro veřejnost začínáme 3. září.

Od nové sezony se mění způsob platby!

Nově se na open class tréninky s Laternou magikou pro profesionály kupují vstupenky na pokladně Nové scény. Na tréninky již neplatíte přímo na hodině, ale přijdete se zakoupenou speciální vstupenkou, kterou před začátkem lekce odevzdáte pedagogovi hodiny.
Svou účast hlaste prosím nově nejpozději den předem u tajemníka uměleckého provozu Laterny magiky Davida Stránského na telefonu 731 468 837 a od září také na e-mailu d.stransky@narodni-divadlo.cz.
Jednotná cena: 150 Kč
https://www.narodni-divadlo.cz/cs/laterna-magika/open-class 

Rozlišujte prosím mezi open class, což jsou ranní tréninky pro tanečníky se souborem Laterny magiky, a mezi odpoledními lekcemi Studia Nové scény, které jsou výukové a určené široké veřejnosti. Studio Nové scény zahájí provoz až po festivalu Zlatá Praha!


15. 6. 2018

Cube - zahraniční diváci doporučují

Každý umělecký soubor chválí svá představení, ale úplně nejraději necháváme zaznít autentická svědectví. Když budete mít chuť, přečtěte si reportáž, kterou napsal dopisovatel serveru ukrainiantheater.com o naší inscenaci CUBE:

 

Laterna magika: Technologie v boji za novou divadelnost

Představení Cube režiséra Pavla Knolleho v pražském divadle Laterna magika. Jak dnes využívá technologie první multimediální divadlo na světě.

Text: Maksym Maksymčuk

Nová scéna Národního divadla v Praze – to je nejen brutalistní budova, u které je zcela nejasné, jak zapadla do okolní, omlouvám se, neorenesance. Není to ani jenom kavárna Nona (začátek a konec slova je ze spojení Nová scéna), kde si lze dát nápoj s náhodným režisérem. Je to také sídlo multimediálního divadla Laterna magika. Ještě dlouho před tím, než vaši rodiče začali s antikoncepcí, propojovali v představeních divadla Laterna magika různá média. Což je v  současných divadlech věcí přímo nepostradatelnou.

Laterna magika se snaží vyprávět s pomocí co největšího množství metod a prostředků. Vše začalo na bruselské mezinárodní výstavě Expo 58, která se uskutečnila, pozor, v roce 1958. Československo vyslalo do Bruselu jako kulturní disent Alfreda Radoka se skupinou dalších neznámých umělců. Mezi nimi byl i Miloš Forman jako scénárista projektu. Co to bylo za projekt? Nápad je velmi prostý. Češi si s sebou přivážejí čísla propojená výstupy konferenciérky. Ale vše v rychlém sledu – a budují celý program na projekcích. Záznamy se přehrávají tak, že to vypadá, že konferenciérka interaguje se svými kopiemi na plátně (které však i bez ní mají o čem hovořit). Podobný princip je využíván i pro další čísla, která v sobě propojují tanec, hudbu a dramatické herectví.

Výsledkem je, že Laterna je nucena nejčastěji odpovídat na otázky Američanů: „Československo, a kde to je??“ Laterna ale získává hromadu medailí, vyznamenání, cen a dalších důležitých věcí. Všechno to jsou takříkajíc, bezprecedentně přesné historické údaje nezbytné k tomu, abych vás uvedl do kontextu jejich současného představení Cube. Tři roky potřeboval režisér Laterny Pavel Knolle na to, aby dal dohromady šíleně bohatý koncept. Opsat celou šíři instrumentace a poetiku představení normální člověk s osobním životem nedokáže. Ale přesto, oč se tu jedná?

Cube – to je nesyžetová posloupnost čísel, která se rozvinula jako asociace ke geometrii kostky. Složité, že ano? Autoři přímo říkají: Kostka, protože … e-e-e-…no, na kostce skvěle pracuje videomapping (technologie trojrozměrné projekce na předměty). Ale taková konceptualizace se jeví celkem dostatečnou.

Je tu moderní tanec s výše uvedeným videomappingem na scéně umístěné pod úhlem, aby diváci dobře viděli. Digitální krajina se stává partnerem tanečníků. Tj. mění se pod nimi, přebírá iniciativu a přeměňuje se na něco jiného a současně mění pravidla hry. Rovněž je à la videohrou, když herec leží na projekci, která zobrazuje vnější povrch budovy Nové scény Národního divadla. Vše se to mění shora a přenáší na obrazovku. Herec se hýbe, projekce reaguje a hýbe se a v důsledku to vypadá jako jakési „mario“. Nepohrdli ani „černým divadlem“, tolik oblíbeným v Praze. Vypadá to jako zatemnělá scéna zalitá světlem ultrafialových lamp. Ale to světlo, pozor, není vidět. Ale herci si oblékají fluorescentní kostýmy a proměňují se na tanec dvou souhvězdí. Je tam nevelká scéna, kdy herec vábí herečku pomocí smajlíků v Messengeru. Zve ji na pivo, ale naše slečna je rozmazlená: miluje galerie, víno a divadla. Zobrazení chatu se přenáší na scénu a my vše vidíme. Nakonec se samozřejmě pomilovali. Jiná scéna například ukazuje vzájemný vztah muže se svým vzdorovitým videomappingovým stínem. Stín dopadá, kam se mu zachce, utíká do projektovaných dveří, množí se na stěnách a nakonec se mění na desítku tanečníků v černém.

Originální současnou hudbu k tomu všemu složil Jan Šikl. V podstatě to je jedna obrovská audiosložka, na kterou reagují projekce. Tj. patnáct vizuálních klipů se zapíná na tom či jiném místě kompozice.

Pro všechnu tu nádheru se současně využívají čtyři projektory. To znamená, že takové triky jsou v Kyjevě proveditelné například v Divadle na Podolu. Ale proč by se většina režisérů vůbec učila je používat, když provařenou Mynu Mazajlo lze inscenovat i dle kánonů socrealismu?!

Všechny ty důmysly a technologie, které používá Laterna magika, jsou velmi, velmi zajímavé jak z pohledu tzv. rozvoje divadelního jazyka a metod, tak i pro pozorování existujících tendencí na současné scéně. To vše snad není zřejmé snad jen paleolitickým ředitelům ukrajinských státních divadel. A o co jde?

Ti nešťastníci, pro které vše nejlepší zůstalo v minulosti lidstva, se nemají čeho obávat: těžiště přitažlivosti stejně stále patří hercům/tanečníkům. Ve skutečnosti je však polovina aktivní pozornosti soustředěna na všechny tyto prvky, zejména videomapping. A to dodává divadlu ještě jeden rozměr. Projekce doplňuje, duplikuje a občas nahrazuje obvyklé divadelní prostředky a stává se součástí, která si žádá od diváka nejvíc pozornosti.

Je to taková apoteóza rozvoje dějové scénografie. Je pociťována jako oslava lidské fantazie, což však zcela zapadá do rámce umělecké podmíněnosti. Rozmnožuje pestrost možných vzájemných interakcí. Nejde tu jen o hru herce s jiným hercem, předmětem, scénou, divákem. Přidávají se ještě dvě vzájemné interakce: herec – projekce a projekce – projekce. Prostě, zázraky!

 

Překlad textu zajistila Jazyková škola Berlitz - děkujeme! 

Více o představení