MENU

Laterna magika

RepertoárProgram a vstupenky
  • Laterna magika Nová scéna

    Zahrada

    Magická tanečně vizuální inscenace pro celou rodinu

    Info a vstupenky
  • Laterna magika Nová scéna

    Human Locomotion

    Marek Daniel jako fotograf Eadweard Muybridge ve vizuálně-pohybové inscenaci Laterny magiky

    Info a vstupenky
  • Laterna magika Nová scéna

    Kouzelný cirkus

    Nejúspěšnější inscenace Laterny magiky všech dob. 41 let na scéně!

    Vstupenky

21. 11. 2019

Noc divadel s Laternou magikou

Noc divadel s Backtage prohlídkami Laterny magiky a Nové scény byla vyrezervovaná bleskovým tempem. V sobotu 16. listopadu se pak otevřelo zákulisí divadla a návštěvníci tak mohli vidět divadlo "z druhé strany". I si na vlastní kůži udělat představu o tom, jak náročné je tančit, když na vás ze všech stran svítí projekce a vy se musíte spolehnout jen na sluch a pohybovou paměť.

Foto: Juraj Lovás


6. 11. 2019

Cocktail 12 - The Best of, taneční koktejl Laterny magiky

Výběr nejoblíbenějších variací z představení Laterny magiky ze vzdálené i nedávné minulosti, které představují Laternu v různých podobách a tanečních stylech. Od legendární Krkolomné jízdy přes ukázku z choreografie Jiřího Bubeníčka Graffiti po retro revui Code 58.08. Taneční koktejl namíchaný jen pro vás!

Více o představení


2. 11. 2019

Zemřel tanečník Miroslav Vilímek

V sobotu 2. listopadu nás opustil tanečník Miroslav Vilímek (28. 10. 1935 – 2. 11. 2019), který byl jedenáct let sólistou Laterny magiky.

Aktualizace: POSLEDNÍ ROZLOUČENÍ s Miroslavem Vilímkem se bude konat
v pátek 8. listopadu ve 14:00
ve Velké obřadní síni krematoria Strašnice

Narodil se ve Zlíně, tanci se začal věnovat v amatérské skupině Hlubina v Ostravě. V roce 1958 se stal členem Československého státního souboru písní a tanců, kde působil do roku 1965, posléze byl přijat do souboru Balet Praha. V letech 1970–1973 tančil v Basileji, kam část tanečníků přesídlila pod vedením Pavla Šmoka. V letech 1974–1978 působil v Městských divadlech pražských a v roce 1978 se stal členem Laterny magiky, kde tančil do doku 1989. Byl jedním z představitelů nesmrtelné role Svůdce v Kouzelném cirkuse Evalda Schorma, tančil také Slimejše v Pauerově opeře Žvanivý Slimejš, Rozhodčího v programu Jednoho dne v Praze ad. Po skončení aktivní taneční kariéry se věnoval pedagogické činnosti jako odborný asistent FTVS UK (1989–1997), v roce 2000 hostoval v Libereckém baletu v inscenaci Sáře bylo devadesát let (chor. Petr Tyc).

Upřímnou soustrast rodině a pozůstalým!


17. 10. 2019

Michael Bielický o Laterně magice

Až do 10. listopadu můžete v Meetfactory navštívit výstavu Laterna magika: paměť experimentu, jejíž součástí je v samostatném prostoru galerie Kostka speciální instalace Michaela Bielického a Kamily B. Richter inspirovaná fenoménem Laterny magiky. Jak vizuální umělec Michael Bielický vnímá Laternu magiku, nám prozradil ještě před zahájením výstavy v krátkém rozhovoru. A pokud byste se s ním chtěli setkat osobně, zveme Vás také na 7. listopadu do MeetFactory na odpoledne věnované Laterně magice. Od 16 hodin proběhne kolokvium, jeho součástí je i přednáška M. Bielického.

Jak vznikla vaše spolupráce s Národním filmovým archivem, s jakým záměrem byla vaše instalace realizována?

Byl jsem osloven, protože se zabývám multimédii, inovacemi, jako byly kinoautomat, polyvize, polyekran a další krásné vynálezy především Josefa Svobody, mezi které patří i Laterna magika, vždy jsem o nich i přednášel a mám mnoho dokumentů. V prostorách Nové scény ND jsem v roce 2015 režíroval operu Lost Objects, kdy jsem také pracoval s rozšířeným prostorem, labyrintem, s jakým pracuji i teď. Na výstavu jsem byl tedy přizván, abych vytvořil příspěvek, který se vztahuje k Laterně. Výsledkem je experimentální prostor, do kterého divák může vstoupit, může v něm mizet, zůstat venku, nebo se stát jeho součástí. Jsou tu projekce, dá se vstupovat do různé hloubky, je to podobný princip, jakým vtahovala diváka Laterna magika.

Zmiňoval jste profesora Svobodu. Setkali jste se někdy?

Bohužel, neměl jsem tu příležitost. Setkal jsem se s Radúzem Činčerou, spolutvůrcem kinoautomatu, ale s Josefem Svobodou ne. I když jsem se vrátil po revoluci z emigrace a šestnáct let pracoval na AVU, než jsem odešel v roce 2006 zpátky do Německa. Pracuji totiž sice s novými technologiemi, pohyblivým obrazem, projekcemi, prostorovými interaktivními médii, je to někdy až scénografické, ale není to určeno vysloveně pro divadlo. Vždycky jsem se ale snažil prezentovat Laternu magiku jako téma v zahraničí na svých přednáškách a prezentacích.

Čím pro vás Laterna magika je?

Je to unikátní a inovativní formát, který završil skvělým způsobem vývoj, který už byl naznačen před ní, s interakcí jeviště a filmu experimentoval už E. F. Burian. Laterna udělala ten rozhodující skok, byla domyšlena do dokonalosti. Jak unikátní, pokrokové, lehké a magické to tehdy bylo.

V čem myslíte, že spočíval její úspěch?

Potkala se skupina výjimečně talentovaných lidí za výjimečně dobrých podmínek, je to jako alchymie: podmínky finanční, technické a lidské, to když se sejde, vznikne něco úžasného. Česko má také neuvěřitelně bohatou filmovou historii, i to hrálo roli. Nejde ale vytvořit univerzální recept. Dnes je samozřejmě jiná doba, technologie vnímáme jinak, takže prosadit se s novým formátem, který by měl takový vliv jako tenkrát, není jednoduché.

Kde vidíte budoucnost Laterny magiky?

Ošemetná otázka. Dnes se nacházíme uprostřed vizuální revoluce, je tu propojení lidstva a technologie, o kterých mohl Josef Svoboda jen snít. Laterna magika si nese historickou zátěž, získala nádech divadla pro turisty, vývozního artiklu, ale přitom vytvořila vysoce umělecká díla. Kam ji dál rozvíjet? Vzít ji jako základní kamen určitého formátu, je to „time-based medium“, médium zakotvené v čase. Prostor na jevišti i čas filmu, propojení dvou realit byl a je zajímavý formát. Laterna musí přijít na způsob, jak se osvobodit od historie. Jsou mnohé možnosti: virtuální prostory, augmentovaná realita, to vše se dá v duchu Laterny použít.

Je otázka, zda by scénografové nebo divadelníci neměli mnohem více spolupracovat s umělci, kteří s divadlem nemají přímý vztah, ale zato nápady, s nimiž by se mohli sblížit. Inovace přichází zvenku. Chce to vizuální umělce, kteří používají technologie nějakým výtvarným způsobem, poetickým, který má hloubku a není jen ilustrační, musí mít senzuální dimenzi, diváka vede do údivu a do magického vnímání reality. Pokud přidáte dobrý příběh, a není to jen banalita, dostanete ho do jiného stavu, ze kterého vyjde ven jaksi očarován, okouzlen. Ale to je velmi těžké, viděl jsem sám na opeře, jak komplexní to je proces.

Co je nejdůležitější?

Je potřeba mít experimentální prostor, kde není člověk pod tlakem. Josef Svoboda byl velký experimentátor, nejen s Laternou, ale vůbec ovlivnil celou světovou scénografii. Tehdy byla možnost použít film exotika, dnes je to standard. Konec konců i v muzeích jsou interaktivní instalace, historické i moderní, kde divák stojí před projekcí a může s ní vstoupit do aktivního dialogu. Mnoho světových divadel používá projekce, ne ilustrativně, ale skutečně interaktivně, Laterna magika byla pro všechny inspirací, byla vizionářská. Je to vždy experiment, riziko, protože bez rizika skutečný experiment není možný, pokud chcete vytvořit něco nového.


1. 9. 2019

Tři otázky pro Marka Daniela - Eadwearda Muybridge

Marek Daniel není jen Tonda Blaník. V Laterně magice už téměř pět let hraje postavu britského fotografa Eadwearda Muybridge v inscenaci Human Locomotion. Příběh fotografa, který nasměroval vývoj tohoto umění k moderní technologii, režíroval proslulý tandem SKUTR, a vy ho můžete vidět opět ve čtvrtek na Nové scéně. Zveme vás na představení a Markovi jsme položili několik otázek, jak se mu s Laternou magikou hraje:

Znal jste Eadwearda Muybridge nebo jeho fotografickou tvorbu předtím, než jste ho ztvárnil v Human Locomotion? A změnil se v čase váš vztah k této postavě?

Matně jsem věděl, o koho jde a čím se proslavil... Tedy myslím tu chronofotogafickou sekvenci cvalu koně... Pak jsem se samozřejmě už před zkoušením dovídal o jeho životě stále víc a víc a jeho pohnutý osud mě fascinoval. Vztah se tedy přirozeně změnil, změnil se k hlubšímu.

Čím je pro vás vystupování v Laterně magice odlišné od účinkování v jiných divadlech?

Tak především tím, že je to Laterna, ne? Tedy v takto důsledném poměru tanec – hraní – výtvarná stránka, vše pod podmanivou hudbou jsem zažil poprvé. Zpočátku jsem měl obavy, jaké to bude s profi tanečníky a i ostych mnou zmítal, ale čas ukázal, že v Laterně je opravdu výjimečná parta nejen tanečníků, ale i lidských bytostí. No a k tomu SKUTŘI... 

S Human Locomotion jste se podíval i do zahraničí - Hongkongu. Jak vzpomínáte na přijetí diváků a pobyt v exotické zemi?

Kdosi tam říkal, že když diváci nechodí a nesvačí během představení, je to dobré. Nám se to nestalo, tedy jsme asi udělali dobrý dojem, ale nedalo se to poznat, publikum se chová opravdu úplně jinak. Také jsem to už trochu pozapomněl, ale pobyt byl úžasný a vlastně pro mě jeden z nejhezčích poznávacích výletů, byť jsme tam byli krátce... Je fascinující v poledne vyjet doubledeckerovou tramvají ještě z doby počátku kolonizace, pak dojet metrem k vodě, pak lodí a ocitnout se z velké metropole na pláži, kde už na vás vlají čínské vlajky. Vykoupat se, pak jet 40 minut autobusem, čekat na krávu, až se líně odplouží z prostředku silnice na kraj, do džungle, tam vylézt k bronzovému Buddhovi, pak sjet lanovkou snad 20 kilometrů a u toho stihnout vidět 5 vzletů a přistání dopravních letadel, neb celé letiště máte z kabinky jak na dlani a míjíte ho snad 20 minut. Pak skočit do metra a před osmou večer docela na pohodu přijet na hotel... To vše ve společnosti 4 okouzlujících tanečnic... Jo a u Buddhy ještě stihnout – „Hele, Blaník! Můžem se vyfotit?“ Bizarní a fantastické! A to jídlo! A hongkongské dolary s obrázky komoušů… Vřele doporučuji!

Více o představení


Tyto webové stránky používají cookies. Více informací zde.