MENU

Laterna magika

RepertoárProgram a vstupenky
  • Laterna magika Nová scéna

    Malý princ

    Nová inscenace na repertoáru Laterny magiky. Režie Vladimír Morávek.

    Nejbližší představení
  • Laterna magika Nová scéna

    Podivuhodné cesty Julese Verna

    Výlet do světa hrdinů Julese Verna a průkopníků stříbrného plátna v režii Davida Drábka.

    Posledních 5 představení
  • Laterna magika Nová scéna

    Kouzelný cirkus

    Nejúspěšnější inscenace Laterny magiky všech dob. Slavíme 40 let!

    Nejbližší představení

15. 6. 2018

Cube - zahraniční diváci doporučují

Každý umělecký soubor chválí svá představení, ale úplně nejraději necháváme zaznít autentická svědectví. Když budete mít chuť, přečtěte si reportáž, kterou napsal dopisovatel serveru ukrainiantheater.com o naší inscenaci CUBE:

 

Laterna magika: Technologie v boji za novou divadelnost

Představení Cube režiséra Pavla Knolleho v pražském divadle Laterna magika. Jak dnes využívá technologie první multimediální divadlo na světě.

Text: Maksym Maksymčuk

Nová scéna Národního divadla v Praze – to je nejen brutalistní budova, u které je zcela nejasné, jak zapadla do okolní, omlouvám se, neorenesance. Není to ani jenom kavárna Nona (začátek a konec slova je ze spojení Nová scéna), kde si lze dát nápoj s náhodným režisérem. Je to také sídlo multimediálního divadla Laterna magika. Ještě dlouho před tím, než vaši rodiče začali s antikoncepcí, propojovali v představeních divadla Laterna magika různá média. Což je v  současných divadlech věcí přímo nepostradatelnou.

Laterna magika se snaží vyprávět s pomocí co největšího množství metod a prostředků. Vše začalo na bruselské mezinárodní výstavě Expo 58, která se uskutečnila, pozor, v roce 1958. Československo vyslalo do Bruselu jako kulturní disent Alfreda Radoka se skupinou dalších neznámých umělců. Mezi nimi byl i Miloš Forman jako scénárista projektu. Co to bylo za projekt? Nápad je velmi prostý. Češi si s sebou přivážejí čísla propojená výstupy konferenciérky. Ale vše v rychlém sledu – a budují celý program na projekcích. Záznamy se přehrávají tak, že to vypadá, že konferenciérka interaguje se svými kopiemi na plátně (které však i bez ní mají o čem hovořit). Podobný princip je využíván i pro další čísla, která v sobě propojují tanec, hudbu a dramatické herectví.

Výsledkem je, že Laterna je nucena nejčastěji odpovídat na otázky Američanů: „Československo, a kde to je??“ Laterna ale získává hromadu medailí, vyznamenání, cen a dalších důležitých věcí. Všechno to jsou takříkajíc, bezprecedentně přesné historické údaje nezbytné k tomu, abych vás uvedl do kontextu jejich současného představení Cube. Tři roky potřeboval režisér Laterny Pavel Knolle na to, aby dal dohromady šíleně bohatý koncept. Opsat celou šíři instrumentace a poetiku představení normální člověk s osobním životem nedokáže. Ale přesto, oč se tu jedná?

Cube – to je nesyžetová posloupnost čísel, která se rozvinula jako asociace ke geometrii kostky. Složité, že ano? Autoři přímo říkají: Kostka, protože … e-e-e-…no, na kostce skvěle pracuje videomapping (technologie trojrozměrné projekce na předměty). Ale taková konceptualizace se jeví celkem dostatečnou.

Je tu moderní tanec s výše uvedeným videomappingem na scéně umístěné pod úhlem, aby diváci dobře viděli. Digitální krajina se stává partnerem tanečníků. Tj. mění se pod nimi, přebírá iniciativu a přeměňuje se na něco jiného a současně mění pravidla hry. Rovněž je à la videohrou, když herec leží na projekci, která zobrazuje vnější povrch budovy Nové scény Národního divadla. Vše se to mění shora a přenáší na obrazovku. Herec se hýbe, projekce reaguje a hýbe se a v důsledku to vypadá jako jakési „mario“. Nepohrdli ani „černým divadlem“, tolik oblíbeným v Praze. Vypadá to jako zatemnělá scéna zalitá světlem ultrafialových lamp. Ale to světlo, pozor, není vidět. Ale herci si oblékají fluorescentní kostýmy a proměňují se na tanec dvou souhvězdí. Je tam nevelká scéna, kdy herec vábí herečku pomocí smajlíků v Messengeru. Zve ji na pivo, ale naše slečna je rozmazlená: miluje galerie, víno a divadla. Zobrazení chatu se přenáší na scénu a my vše vidíme. Nakonec se samozřejmě pomilovali. Jiná scéna například ukazuje vzájemný vztah muže se svým vzdorovitým videomappingovým stínem. Stín dopadá, kam se mu zachce, utíká do projektovaných dveří, množí se na stěnách a nakonec se mění na desítku tanečníků v černém.

Originální současnou hudbu k tomu všemu složil Jan Šikl. V podstatě to je jedna obrovská audiosložka, na kterou reagují projekce. Tj. patnáct vizuálních klipů se zapíná na tom či jiném místě kompozice.

Pro všechnu tu nádheru se současně využívají čtyři projektory. To znamená, že takové triky jsou v Kyjevě proveditelné například v Divadle na Podolu. Ale proč by se většina režisérů vůbec učila je používat, když provařenou Mynu Mazajlo lze inscenovat i dle kánonů socrealismu?!

Všechny ty důmysly a technologie, které používá Laterna magika, jsou velmi, velmi zajímavé jak z pohledu tzv. rozvoje divadelního jazyka a metod, tak i pro pozorování existujících tendencí na současné scéně. To vše snad není zřejmé snad jen paleolitickým ředitelům ukrajinských státních divadel. A o co jde?

Ti nešťastníci, pro které vše nejlepší zůstalo v minulosti lidstva, se nemají čeho obávat: těžiště přitažlivosti stejně stále patří hercům/tanečníkům. Ve skutečnosti je však polovina aktivní pozornosti soustředěna na všechny tyto prvky, zejména videomapping. A to dodává divadlu ještě jeden rozměr. Projekce doplňuje, duplikuje a občas nahrazuje obvyklé divadelní prostředky a stává se součástí, která si žádá od diváka nejvíc pozornosti.

Je to taková apoteóza rozvoje dějové scénografie. Je pociťována jako oslava lidské fantazie, což však zcela zapadá do rámce umělecké podmíněnosti. Rozmnožuje pestrost možných vzájemných interakcí. Nejde tu jen o hru herce s jiným hercem, předmětem, scénou, divákem. Přidávají se ještě dvě vzájemné interakce: herec – projekce a projekce – projekce. Prostě, zázraky!

 

Překlad textu zajistila Jazyková škola Berlitz - děkujeme! 

Více o představení


17. 5. 2018

Jakub Nepraš: Kulturní Roj - vernisáž 22. května

ARTová událost roku! Přijďte s námi 22. května po představení Laterny magiky Cube a diskusi s tvůrci zakončit den stylově s moderním uměním. Slavnostní vernisáž outdoorové instalace Jakuba Nepraše na náměstí Václava Havla je dalším příspěvkem k oslavám #60LM, 60. výročí Laterny magiky.

Výtvarník Jakub Nepraš se vrací se svým dílem po deseti letech ke spolupráci s Laternou magikou. Pozoruhodný až magický objekt, který budí dojem živého organismu, připomíná včelí roj, úl či hnízdo – představuje netradiční formou divadlo, protože nese mnoho jeho znaků a prvků. Dynamická surrealistická videosocha je plná pohybů a asociací, jež útočí na naše smysly. Podivný atraktor probarvuje zážitky uložené hluboko v našem mozku a celkově stimuluje lidskou mysl jako mantrický rezonující zářič. Kolem hnízda obíhají filmové pásy, které svou dynamikou připomínají kroužící včely. Nesou však i originální archivní filmové záběry z inscenací Laterny. Ve zlatém roji krouží vše, co souvisí s kulturou, kreativitou a divadlem. Každý ale může v podobě instalace vidět něco jiného. Podprahové informace v animacích ukazují v provázaném celku koneckonců i obraz současné společnosti. 

Jakub Nepraš je vizuální umělec kombinující média videa a sochy, absolvent Akademie výtvarných umění v Praze. Pracuje s vědeckými a filozofickými znalostmi, stejně tak jako s vlastními zkušenostmi, pocity a intuicí. Odráží stěžejní změny ve společnosti a technologiích a z nich plynoucí odcizování ve vztahu k lidem i přírodě. Ve své tvorbě se snaží o znovunalezení původního a čistějšího způsobu života a současné společnosti a technologiím navrací přírodní podoby. Je spoluzakladatelem Trafačky a Trafo Gallery. S Laternou magikou spolupracoval v roce 2008 na tvorbě show Code 58.08, jeho videoinstalace byly již dvakrát umístěny na Nové scéně ND – v roce 2007 instalace Kultury a 2012 Louka.

www.jakubnepras.com 

Instalace vznikla v rámci oslav 60. výročí vzniku Laterny magiky ve spolupráci s Národním filmovým archivem a za podpory Musea Montanelli a Ministerstva kultury ČR.


11. 5. 2018

Čestné uznání pro Martina Becka za fotografie z inscenace Laterny magiky

Fotograf Martin Beck získal za dva snímky z inscenace Laterny magiky Human Locomotion Čestné uznání na soutěžní přehlídce O nejlepší divadelní fotografii/Best Theatre Photography, která se uskutečnila v rámci probíhající výstavy Česká divadelní fotografie 1859–2017 v Obecním domě. V kategorii profesionálů „Portrét v roli“, kde bylo ostatně čestné uznání uděleno jediné, byly oceněny jeho fotografie Marka Daniela v roli Eadwearda Muybridge a portrét v masce koně, pod kterou se skrývá tanečnice Pavlína Červíčková. Martin Beck se umístil mezi 10 oceněnými fotografy ze 121 zúčastněných.

Více o představení