Štafeta: Simona Rybáková se ptá Jany Sibery

Kostýmní výtvarnice SIMONA RYBÁKOVÁ musí vždy vědět, jaký má postava v inscenaci, pro niž kostým tvoří, charakter a úkol, ale také umět se vcítit do možností či pocitů interpretů. O to, jak kostým může s rolí pomoci, řekne, kromě jiného, sopranistka JANA SIBERA.

Jano, jednou jsi řekla, že role přijímáš, až když cítíš, že na ně máš připravený hlas. Vím, že na roli Manon jsi již připravená byla tak dobře, že jsi za její provedení v Ostravě získala Thálii. Které role si naopak ještě vysníváš?

Ano, máš pravdu. Miluju pocit na jevišti, kdy se zcela můžu ponořit do role, příběhu a vůbec nemusím myslet na to, jak zpívám. Tento pocit si můžu užít, pokud mám roli perfektně nastudovanou a nazpívanou a cítím se v ní úplně jistě. Pokud mám sebemenší pochybnost, že ještě nenastal ten správný čas, tak raději ještě počkám. Zatím se mi tento přístup vyplatil i opačně. Když zjistím, že už jsem roli dala vše, ráda ji opustím a jdu dál. Tak to bylo například s Královnou noci a Gildou a bylo to hlasově velice správné rozhodnutí. Na svém „wishlistu“ mám role Mimi, Jenůfy, Rusalky, Madamy Butterfly a mnoho dalších. Mohu prozradit, že první z nich se mi už v příští sezoně splní…

Jsi poměrně malého vzrůstu, ale na jevišti to není tak vidět. Zvládáš celkem suverénně i dost vysoké podpatky.

Každý, kdo mě zná, tak ví, že podpatky ke mně prostě patří. Důvodem není mindrák z mé výšky, ale spíš názor, že ženská postava prostě vypadá v botách na podpatku lépe. A mimochodem, vždy si užívám ten pocit, když se potkám s novým kolegou tenorem (tenoři bývají většinou nižšího vzrůstu) a on vidí, že jsem ještě menší než on, tak jeho radostný výraz stojí za to! (smích)

Dokážeš oponovat kostýmnímu výtvarníkovi/nici, když se ti kostým nezdá již na návrhu a později i na zkušebně? Nebo jsi „pokorná“ profesionálka, která respektuje práci druhého, i když tě to samotnou může uvést do nekomfortní zóny?

Čím jsem starší a zkušenější, tak si víc troufnu říct, co bych si přála, protože být celý večer na jevišti v něčem, co mi nesluší a nesedí, je opravdu nepříjemné. Když vidím v inscenačním týmu tvé jméno, vždy se zaraduju, protože vím, že kostýmy navrhuješ na konkrétní osoby, vždy jsou nesmírně kreativní a slušivé. Na návrhu do inscenace Don Giovanni byl můj kostým navržen a naaranžován na modelce Evě Herzigové. To mě lehce pobavilo a čekala jsem, jaký bude výsledek.

Jana Sibera, foto Z. Sokol

Na kostýmní zkoušku jsi vždy dobře připravena a nedáváš najevo, že tě zkoušení může unavovat. Je móda předmětem tvého výrazného zájmu?

Na zkoušku kostýmu se vždy těším a jsem zvědavá, co mě čeká. Charakteru role to vždy hrozně pomůže, kostým roli dotvoří. Módu miluji, ráda pozoruji styly oblékání, když cestuji. V tomto ohledu mne fascinuje Japonsko a jejich smysl pro dokonalost ve všem. Většina japonských žen je dokonale upravená, elegantní, vkusná do nejmenšího detailu. Měly bychom se od nich učit. Patří to podle mě k celkové kultuře ducha i těla. Baví mě hledat nové kombinace, miluji doplňky, boty, kabelky, je to moje 13. komnata. Momentálně se v tom s dcerou výborně doplňujeme.

V příštím čísle se bude Jana Sibera ptát Miroslava Pavloviče, asistenta režie.

Foto: archiv, Zdeněk Sokol

Simona Rybáková

Sdílet na sociálních sítích

Mohlo by vás zajímat