Říjen je již tradičně měsícem zahraničního výletu Mecenášského klubu. Letos je před našimi mecenáši cesta do Osla. Na reportáž se můžete těšit v příštím čísle časopisu. A jaké zážitky mají ze zahraničních výletů samotní mecenáši, jsme se zeptali dvou mnohaletých členek našeho klubu, Jiřiny Bartůňkové a Jitky Pantůčkové.
Přednostka Ústavu imunologie 2. LF UK a FN v Motol
Prof. Jiřina Bartůňková
Prof. Jiřina Bartůňková je přednostkou Ústavu imunologie 2. LF UK a FN v Motole a členkou mnoha mezinárodních i národních odborných společností. Ve volném čase ráda cestuje, navštěvuje divadla a galerie, hraje golf a tráví čas se svými dvěma vnoučaty.
Milá paní profesorko, do zahraničí s námi jezdíte každý rok. Zajímalo by mě, jaký byl Váš největší zážitek z dosavadních výletů s Mecenášským klubem?
Zážitky s mecenášským klubem jsou vždy krásné a bohaté, ale vzpomenu na jeden dobrodružný – cestu do londýnské opery v říjnu 2023. Objednaly jsme si včas s kamarádkou dražší letenky se solidní leteckou společností, British Airways, abychom měly jistotu, že se do Londýna bezpečně a včas dopravíme. Obávaly jsme se, že nízkonákladovky často lety ruší. V pátek večer jsme měli jít na operu, proto jsme si zamluvily let už asi na desátou dopoledne. Tedy dostatečná časová rezerva – aspoň jsme si myslely. Jenže ve 4 h ráno přišla sms, že náš let je zrušen (s možností letět až další den…). Naštěstí mě ta sms vzbudila, takže jsem sedla k počítači a na poslední chvíli ještě stihla koupit nové (samozřejmě velmi drahé) letenky s Austrian Airlines s přestupem ve Vídni, takže jsme nakonec dorazily do Londýna sice vyčerpané, ale prakticky v původně plánovaném čase. Tento adrenalin byl naštěstí vykompenzován nádherným zážitkem večerního představení Verdiho La forza del destino a vynikajícím výkonem Sondry Radvanovsky.
Do kterého zahraničního operního domu byste se s mecenáši ráda podívala?
S mecenáši jsem ještě nebyla v pařížské opeře, protože plánovanou návštěvu tohoto stánku překazila před několika lety stávka francouzských baletních umělců, představení se tedy nekonalo. Takže Paříž repete.
Členka Výboru Mecenášského klubu
Ing. Jitka Pantůčková, Ph.D.
Ing. Jitka Pantůčková, Ph.D. je členkou Výboru Mecenášského klub, zároveň je předsedkyní Dozorčí rady festivalu Smetanova Litomyšl a vysoce postavenou bankovní manažerkou.
Milá Jitko, zahraničních výletů jste již pár vynechala a vím, že Vás to vždy mrzelo. Jaký byl Váš největší zážitek z dosavadních výletů s Mecenášským klubem?
Musím říci, že na výlety s Mecenášským klubem se vždy velmi těším a je mi moc líto, když to prostě někdy nevyjde. Vzhledem k tomu, že jsem již v důchodu, naplánuji si vždy pobyt v dané destinaci cca od úterý do neděle, abych měla možnost seznámit se s daným místem, jeho památkami, okolím, kulinářskými specialitami. A vrcholem pobytu je pak vždy vynikající kulturní zážitek jednak v podobě návštěvy budov významných divadelních scén a jednak – jako třešnička na dortu – samotné představení. A protože takový výlet vnímám komplexně, zatím u mě vede Valencie.
Do kterého zahraničního operního domu byste se s mecenáši ráda podívala?
Toto není jednoduchá otázka. Čemu dát při rozhodování přednost? Zajímavé architektuře (Oslo, Hamburk) nebo světové pěvecké špičce (MET)? Jelikož výlet do New Yorku asi nebude organizačně jednoduchý, moc ráda bych navštívila nějaké bližší operní představení s opravdu světovými interprety. A protože letní operní festivaly asi nepřipadají v úvahu, byť jsem na nich tyto interprety zažila (Bregenz, Verona), tak mne v současné době napadá jen Vídeň a Milano. A pokud bychom se rozhodli pro balet, tak Stuttgart.
Foto: ARCHIV J. Bartůňkové a J. Pantůčkové
Sdílet na sociálních sítích
Malé radosti
Květen 2026
Květen je můj oblíbený měsíc. Dny jsou dlouhé, ale ještě ne úmorně vyprahlé, vzduch je teplý a voní. Když jdu kolem rozkvetlého šeříku, vždycky se zastavím a snažím se „načuchat si“ do zásoby. Tahle krása jako by byla v rozporu s mizernou náladou, která se šíří společností; nebo je možná jí navzdory. Mnoho lidí i v našem relativně bezpečném prostředí dnes žije ve strachu a úzkosti, ať už kvůli pocitu bezmoci tváří v tvář rozpadajícímu se světovému řádu, změnám klimatu, nebo třeba frustraci z toho, že je stát nechal tak či onak na holičkách. Je absurdní nabízet jako lék vůni šeříku – ale malé radosti jsou důležité. Jako odměna, jako zdroj síly. Asi obojí.
Foyer
Květen 2026