Inspirativní Josef Kajetán Tyl

Tylova divadelní činnost je spjata jak s kočovnými společnostmi a působením na českém venkově, tak s Prahou. K jeho nejvýznamnějším angažmá patřilo Stavovské divadlo, kde bylo jeho působení v českých představeních doloženo poprvé v roce 1830 a posléze pravidelně v letech 1834–1841 a jako dramaturga českých her v letech 1846–1850. Vzhledem k Tylovu významu coby jednoho z průkopníků českého divadla a k jeho spojení s budovou Stavovského divadla je právě zde umístěna jeho busta (foyer 1. balkonu). I proto (kromě dalších důvodů) se tato budova v období let 1948–1990 jmenovala Tylovo divadlo. 

Od počátku 30. let 19. století se Josef Kajetán Tyl věnoval překladům divadelních her a operních libret, jako dramatik debutoval roku 1832 hrou Výhoň Dub. Jeho pozdější tvorbu lze zjednodušeně rozdělit na okruh veseloher s moralistním tématem – k takovým patří i slavná Fidlovačka z roku 1834 s písní Kde domov můj; dále hry s romantickým námětem – např. Slepý mládenec; obrazy ze života s jistým mravním ponaučením – mj. Paličova dcera, velmi oblíbená hra až do konce 20. století (v ND naposledy 1997); báchorky, z nichž patrně vůbec nejhranější je Strakonický dudák (jen v ND se inscenoval 12×, naposledy 2014) a dramata čerpající náměty z české historie – např. Jan Hus, Žižka z Trocnova či Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové. 

Již bylo zmíněno, že na repertoáru Národního divadla se opakovaně hrály Tylovy hry známější, objevily se ale i raritní, jako např. čarodějná fraška se zpěvy Středem země do Afriky aneb Skalní duch čili Artézská studně v úpravě a režii Radovana Lukavského (premiéra 1976). Tylovy hry se buď přímo staly předlohou některého hudebního díla, anebo inspirovaly svými náměty díla nová – takto se v historii ND již 3× inscenovala opera Jaromíra Weinbergra Švanda dudák (aktuálně na repertoáru); pod stejným názvem, nicméně přímo na téma Strakonického dudáka se v roce 1954 hrál balet skladatele Dalibora C. Vačkáře; a v roce 1955 zde byla uvedena opera Zbyňka Vostřáka Králův mincmistr podle Tylovy hry Kutnohorští havíři. 

Středem země do Afriky aneb Skalní duch čili Artézská studně v úpravě a režii Radovana Lukavského. Scénu vytvořil Zbyněk Kolář. Na snímku Josef Kemr a Miloš Nesvadba, 1976.  
Foto: J. Svoboda