Dubnoví jubilanti

V úterý 8. dubna oslaví 80. narozeniny Martin Hilský, jeden z českých předních překladatelů a znalců Shakespearova díla. Napsal řadu esejů, studií a článků o anglické literatuře, publikoval mimo jiné v Literárních novinách, Světové literatuře, Lidových novinách, Divadle, Prostoru nebo Salonu Práva. K jeho knižním publikacím patří Současný britský román (1992) nebo Modernisté (1995), byl editorem a spoluautorem knihy esejů Od Poea k postmodernismu (1993), publikoval knihu rozhovorů Když ticho mluví (2007), knihu esejů o britské a americké literatuře Rozbité zrcadlo (2009) a další. Kromě pedagogické činnosti na FF UK přednáší také na dalších českých a zahraničních univerzitách. 

Původně začal překládat anglickou a americkou prózu 20. století (např. Lardnerovo Hnízdečko lásky, Steinbeckovy Pláň Tortilla a Na Plechárně nebo Lawrencovy Ženy milující a Stíny jara). Postupně se jeho zájem přesouval k překladům divadelních a básnických textů, zejména k dílu Shakespearovu – první byl v roce 1983 Sen noci svatojánské. Přeložil všech 38 Shakespearových her i veškerou jeho básnickou tvorbu. Hilského překlady her (nejen Shakespearových), se objevují v repertoárech většiny našich divadel.
Činohra Národního divadla v jeho překladu inscenovala řadu Shakespearových dramat a jinak tomu nebude ani v případě Hamleta, jehož premiéra v režii dua SKUTR nás čeká v prosinci tohoto roku. Jeho dílo získalo řadu ocenění, mimo ta tuzemská mu za jeho shakespearovské překlady udělila královna Alžběta II. Řád Britského impéria. 

Činohra ND Martinovi Hilskému srdečně blahopřeje a děkuje za všechny verše! 

Martin Hilský
Foto: P. Hejný

Olga Skálová se narodila 25. 4. 1928 v Brně. Tam také začínala v baletní škole I. V. Psoty pod vedením A. M. Tymichové, M. Figarové a Z. Šemberové. První angažmá nastoupila v sezoně 1943/1944 ve Státním divadle Brno, kde působila do roku 1952, kromě období totálního nasazení 1944/1945. Po Psotově smrti přijala nabídku Národního divadla a jako sólová tanečnice zde byla činná od roku 1952 do svého odchodu do důchodu v roce 1975 (od roku 1969 učila externě na Konzervatoři Praha).  

V letech 1975–1977 působila jako taneční mistryně, 1977–1989 byla šéfkou baletu Státního divadla Brno. Od roku 1975 též učila na Taneční konzervatoři v Brně (TKB), v letech 1983–1986 byla ředitelkou této konzervatoře.  

Věnovala se též choreografii: např. Chopinovy Sylfidy, odkazy romantické choreografie pod názvem Paquita (1979), ztvárnění Adagia ze Sukovy Serenády Es-dur.  

Během svého působení v baletním souboru v ND, zejména v 50. a v prvé polovině 60. let, představovala vrchol českého baletního umění, které měla možnost předvést také v Itálii, Sovětském svazu, Španělsku, Německu, Rakousku, Rumunsku, Polsku, na Kubě aj. Bravo!!! 

Paní Olze Skálové srdečně gratulujeme a přejeme co nejvíce zdraví a radosti ze života! 

Olga Skálová jako Odetta, Labutí jezero, 1963  
Foto: J. Svoboda 

Naďa Šormová se narodila 24. dubna 1938 v Kamenici nad Lipou. Zpěv studovala soukromě u Jitky Švábové a v letech 1958–1962 na Hudební fakultě AMU u Marie Jeremiášové Budíkové.  Po angažmá v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého a v plzeňské opeře se pro roky 1966 až 1994 stala sólistkou Opery Národního divadla, kde debutovala 24. října 1964 jako Blaženka ve Smetanově Tajemství. K jejím dalším smetanovským postavám patřila Ludiše, Esmeralda a Mařenka, Jitka, Karolina, Barče i Vendulka, Katuška i Hedvika, byla Dvořákových Kuchtíkem a Terinkou, Janáčkovou Bystrouškou, Karolkou i Jenůfou, Martinů Marií, Lenio, Kolombínou, Ariadnou a Mirandolinou, Pauerovou Zuzanou Vojířovou, Mozartovou Blondou, Despinou a Hraběnkou, Rossiniho Rosinou, Verdiho Violettou, Wagnerovou Evou, Gounodovou Markétou, Bizetovou Micaelou a Frasquitou, Čajkovského Taťánou, Pucciniho Cio-Cio-San, Mimi i Musettou, Straussovým Komponistou a Zdenkou ad.
Hostovala také v zahraničí, např. roku 1980 zpívala pohostinsky v opeře v Singapuru a v Amsterodamu vystoupila jako Janáčkova Jenůfa. Podílela se na nahrávkách Československého rozhlasu a Supraphonu (mj. Dalibor, Dvě vdovy, Řecké pašije). V letech 1978–92 pedagogicky působila na pražské konzervatoři. 

Naďa Šormová v titulní roli Příhod lišky Bystroušky, 1965 
Foto: J. Svoboda 

Jana Jonášová se narodila 28. dubna 1943 v Plzni a vyrůstala v Teplé u Mariánských Lázní. Zpěv vystudovala na pražské konzervatoři u L. Bendlové a na HAMU u Teodora Šrubaře. Už během studií účinkovala v Hudebním divadle v Karlíně, v Divadle F. X. Šaldy v Liberci a v Pražské komorní opeře. V Národním divadle debutovala 21. června 1970 jako Barče ve Smetanově Hubičce. Sólistkou se stala od 1. dubna 1973 a v angažmá setrvala do 31. 8. 2002. Byla častou interpretkou rolí z Mozartových oper (Konstance, Královna noci, Zuzanka, Fiordiligi), Rossiniho Rosiny, Verdiho Gildy a Violetty, ztvárnila také Donizettiho Norinu, Offenbachovu Olympii, Straussovu Zerbinettu a Fiakrmilli, Pucciniho Musettu, Smetanovu Esmeraldu, Karolinu a Vlčenku, Dvořákovu Lesní žínku, Janáčkovu Lišku Bystroušku a Aljeju, Martinů Ariadnu ad.
Její koncertní repertoár zahrnoval díla barokních mistrů i novinky současníků. Mnoha úspěchů dosáhla v zahraničí, byla stálým hostem Nizozemské opery v Amsterodamu, hostovala v Německu, Rakousku, Belgii, Francii, Španělsku a Itálii. Je mj. držitelkou ceny Wiener Flötenuhr za interpretaci Mozartových koloraturních árií a jejich gramofonovou nahrávku. Z řady ostatních ocenění připomeňme pěveckou soutěž v Sofii a cenu UNESCO 1968, ale také zasloužený titul národní umělkyně. Její pěvecké umění zachycují záznamy Supraphonu a Československého rozhlasu. 
Od roku 1978 vyučovala na HAMU, kde byla v roce 1999 jmenována profesorkou. 

Rosina Jany Jonášové v Lazebníku sevillském, 1975  
Foto: J. Svoboda