Ceny generálního ředitele ND předány, do Síně slávy vstoupila Tereza Podařilová

Do Síně slávy Národního divadla byla uvedena primabalerína Tereza Podařilová – legenda českého baletu, která více než tři desetiletí formovala tvář první scény. Patří mezi nejvýznamnější osobnosti českého baletu, plných pětatřicet sezon v angažmá Národního divadla formuje interpretační laťku i stylovou čistotu určující podobu klasického baletního tvarosloví. Křehká, něžná, přitom ohromující technickou přesností a vibrující energií, jež z každé role činila divácký zážitek. Za zmínku stojí její posedlost detailem, přesností, sebemenšími nuancemi – tanec Terezy Podařilové určoval několika generacím diváků měřítko profesionality.

Dnes stejnou posedlost vkládá do práce s mladými talenty na pozici baletní mistryně a je neodmyslitelnou postavou první scény. Absolventka pražské Taneční konzervatoře, od roku 1990 členkou, od 1992 sólistkou, od roku 2003 první sólistkou Baletu ND. Během svého působení v Národním divadle ztvárnila většinu hlavních rolí kmenového klasického i současného repertoáru. Řada děl jí vznikla na míru, byla tvůrcům múzou, inspirací. Kromě technické bravury vynikala a vyniká instinktem pro výstavbu role, interpretační inteligencí. Má cit pro komediální nadsázku, ale i hloubku prožitku. Tereza Podařilová je historicky první a prozatím jedinou umělkyní, která (kromě dalších ocenění) obdržela čtyři Ceny Thálie (za role Carmen, 1997, Kateřiny ve Zkrocení zlé ženy, 2003, Taťány v Oněginovi, 2005 a Markýzy de Merteuil ve Valmontovi, 2014). V poslední jmenované roli se zároveň rozloučila s aktivní taneční kariérou. 

Tradicí zahajovacího setkání je předávání Cen generálního ředitele ND, které oceňují výrazné talenty do 35 let. Letos se jimi stali čtyři umělci – každý z jiného souboru, každý s odlišným projevem, ale všichni s výjimečným přínosem.

• Danilo Lo Monaco (Balet)
  Talentovaný umělec, typický danseur noble přinášející svým postavám nejen technickou bravuru, ale i lyrický tón a elegantní interpretační projev. Pro mnohé ztělesňuje ideál mužské krásy. Jeho schopnost vnést do rolí hloubku a emocionální vypětí svědčí o jeho citovosti a smyslu pro výstavbu role. Rodák z Palerma, který vystudoval baletní akademii při milánské La Scale, patří k předním a výrazným představitelům mladé generace Národního divadla, kde působí již desátou sezonu. V roce 2021 byl jmenován demisólistou a v roce 2022 sólistou. Mezi jeho klíčové role patří titulní postava baletu Oněgin Johna Cranka a Des Grieux v L’Histoire de Manon Kennetha MacMillana. Zvláště je ceněna jeho interpretace Stanleyho Kowalského v baletu Tramvaj do stanice Touha Johna Neumeiera. Tato role, která je považována za komplexní a psychologicky náročnou úlohu, se řadí k jeho nejvýraznějším dramatickým výkonům. Vyniká však i v současném repertoáru, jeho interpretace je vždy nepřehlédnutelná a u diváků oblíbená.

• Denisa Barešová (Činohra)
  Herečka obdařená mimořádnou citlivostí a jevištním charismatem, se kterým nám v každé roli dokazuje, že křehkost a síla nemusí stát jednoznačně v opozici. Členkou Činohry se stala v roce 2022. Její v mnoha ohledech nejzásadnější rolí je paní Bovaryová ve stejnojmenné inscenaci Tomáše Loužného. Denisa svým strhujícím intenzivním výkonem bezezbytku naplnila tuto nejednoznačnou postavu a rozžila svou hrdinku do podoby ženy v rozkolu touhy a reality, dívky, která je naivní a milující, ale zároveň sobecká a sebestředná. Denisa nejen v této roli dokonale zvládá intenzivní psychologické herectví, stejně jako komentář a zcizující práci s divákem. Za svou Emu Bovaryovou dostala Cenu divadelní kritiky a s každou další reprízou získává srdce vyprodaného hlediště Stavovského divadla. V nadcházející sezoně ji čekají hned dvě velké úlohy, Tea v Ibsenově Hedě Gablerové a především Viola ve Večeru tříkrálovém.
  
  

• Barbora Perná (Opera)
  Mimořádný talent této sopranistky se projevoval již od dětství – jako sólistka Dětské opery Praha vystoupila na EXPU 2005 v japonském Aichi, představila se také v Bayreuthu, ve Vídni a v pařížské Opeře Bastille. Je laureátkou a držitelkou mnoha prvních cen na tuzemských i mezinárodních soutěžích. Po absolvování Pražské konzervatoře pokračovala ve studiu zpěvu na Akademii múzických umění. Výrazně na sebe upozornila rolí Daisy Parker v operetě Ples v hotelu Savoy ve Státní opeře. Diváci ji mohli vidět také jako Fiordiligi v Così fan tutte, První dámu v Kouzelné flétně nebo Hraběnku ve Figarově svatbě. V červnu tohoto roku uchvátila diváky i kritiku svým ztvárněním Cordelie v Reimannově Learovi. V nadcházející sezoně se nově představí jako Musetta v Bohémě nebo Čarovná dívka ve Wagnerově Parsifalovi. Kritiky je opakovaně vyzdvihováno její mimořádné pěvecké i herecké mistrovství a znělý soprán tmavě sametové barvy.
  
  

• Matěj Petrák (Laterna magika)
  Svou cestu na jeviště si vydobyl kombinací mimořádného pohybového nadání, divadelní inteligence a nezaměnitelného scénického charismatu. Na prknech Národního divadla se poprvé objevil v menší taneční
  roli v operní inscenaci Láska ke třem pomerančům. Posléze zaujal jako Kluk v Zázraku (s)tvoření, kde dodnes
  spojuje pantomimu, práci s objekty a výrazný herecký cit pro dětského diváka. Také v inscenaci BatoLaterna
  si jako Popleta získal srdce již celých generací nejmenších. Jeho výkon stojí nejen na technické virtuozitě,
  ale i na vřelosti a trpělivosti. Matějův široký pohybový rejstřík – sahající od pantomimy přes tanec až po
  akrobacii – dokládá i jeho účinkování v Krajině těla, kde vrcholně propojil svou fyzickou zdatnost, technickou
  přesnost a výrazové umění. Ve Valérii a týdnu divů pak opět dokazuje, že jeho tělo na jevišti není pouhým
  nástrojem, ale plnohodnotným nositelem emocí a významů. Matěj je umělec, který nesází na okázalost, ale
  na přesnost, koncentraci a opravdovost. S pokorou a tvůrčí hloubkou pomáhá utvářet současnou podobu
  nonverbálního divadla.