Ceny generálního ředitele ND předány, do Síně slávy vstoupila Tereza Podařilová
25. 8. 2025
Generální ředitel Jan Burian slavnostně zahájil 143. divadelní sezonu Národního divadla. Na tradičním setkání zaměstnanců představili umělečtí ředitelé jednotlivých souborů své dramaturgické plány a současně byly uděleny Ceny generálního ředitele mladým talentům do 35 let. Vrcholným okamžikem večera se stalo uvedení primabaleríny Terezy Podařilové do Síně slávy ND.

Do Síně slávy Národního divadla byla uvedena primabalerína Tereza Podařilová – legenda českého baletu, která více než tři desetiletí formovala tvář první scény. Patří mezi nejvýznamnější osobnosti českého baletu, plných pětatřicet sezon v angažmá Národního divadla formuje interpretační laťku i stylovou čistotu určující podobu klasického baletního tvarosloví. Křehká, něžná, přitom ohromující technickou přesností a vibrující energií, jež z každé role činila divácký zážitek. Za zmínku stojí její posedlost detailem, přesností, sebemenšími nuancemi – tanec Terezy Podařilové určoval několika generacím diváků měřítko profesionality.
Dnes stejnou posedlost vkládá do práce s mladými talenty na pozici baletní mistryně a je neodmyslitelnou postavou první scény. Absolventka pražské Taneční konzervatoře, od roku 1990 členkou, od 1992 sólistkou, od roku 2003 první sólistkou Baletu ND. Během svého působení v Národním divadle ztvárnila většinu hlavních rolí kmenového klasického i současného repertoáru. Řada děl jí vznikla na míru, byla tvůrcům múzou, inspirací. Kromě technické bravury vynikala a vyniká instinktem pro výstavbu role, interpretační inteligencí. Má cit pro komediální nadsázku, ale i hloubku prožitku. Tereza Podařilová je historicky první a prozatím jedinou umělkyní, která (kromě dalších ocenění) obdržela čtyři Ceny Thálie (za role Carmen, 1997, Kateřiny ve Zkrocení zlé ženy, 2003, Taťány v Oněginovi, 2005 a Markýzy de Merteuil ve Valmontovi, 2014). V poslední jmenované roli se zároveň rozloučila s aktivní taneční kariérou.
Tradicí zahajovacího setkání je předávání Cen generálního ředitele ND, které oceňují výrazné talenty do 35 let. Letos se jimi stali čtyři umělci – každý z jiného souboru, každý s odlišným projevem, ale všichni s výjimečným přínosem.
-
Danilo Lo Monaco (Balet)
Talentovaný umělec, typický danseur noble přinášející svým postavám nejen technickou bravuru, ale i lyrický tón a elegantní interpretační projev. Pro mnohé ztělesňuje ideál mužské krásy. Jeho schopnost vnést do rolí hloubku a emocionální vypětí svědčí o jeho citovosti a smyslu pro výstavbu role. Rodák z Palerma, který vystudoval baletní akademii při milánské La Scale, patří k předním a výrazným představitelům mladé generace Národního divadla, kde působí již desátou sezonu. V roce 2021 byl jmenován demisólistou a v roce 2022 sólistou. Mezi jeho klíčové role patří titulní postava baletu Oněgin Johna Cranka a Des Grieux v L’Histoire de Manon Kennetha MacMillana. Zvláště je ceněna jeho interpretace Stanleyho Kowalského v baletu Tramvaj do stanice Touha Johna Neumeiera. Tato role, která je považována za komplexní a psychologicky náročnou úlohu, se řadí k jeho nejvýraznějším dramatickým výkonům. Vyniká však i v současném repertoáru, jeho interpretace je vždy nepřehlédnutelná a u diváků oblíbená.
-
Denisa Barešová (Činohra)
Herečka obdařená mimořádnou citlivostí a jevištním charismatem, se kterým nám v každé roli dokazuje, že křehkost a síla nemusí stát jednoznačně v opozici. Členkou Činohry se stala v roce 2022. Její v mnoha ohledech nejzásadnější rolí je paní Bovaryová ve stejnojmenné inscenaci Tomáše Loužného. Denisa svým strhujícím intenzivním výkonem bezezbytku naplnila tuto nejednoznačnou postavu a rozžila svou hrdinku do podoby ženy v rozkolu touhy a reality, dívky, která je naivní a milující, ale zároveň sobecká a sebestředná. Denisa nejen v této roli dokonale zvládá intenzivní psychologické herectví, stejně jako komentář a zcizující práci s divákem. Za svou Emu Bovaryovou dostala Cenu divadelní kritiky a s každou další reprízou získává srdce vyprodaného hlediště Stavovského divadla. V nadcházející sezoně ji čekají hned dvě velké úlohy, Tea v Ibsenově Hedě Gablerové a především Viola ve Večeru tříkrálovém. -
Barbora Perná (Opera)
Mimořádný talent této sopranistky se projevoval již od dětství – jako sólistka Dětské opery Praha vystoupila na EXPU 2005 v japonském Aichi, představila se také v Bayreuthu, ve Vídni a v pařížské Opeře Bastille. Je laureátkou a držitelkou mnoha prvních cen na tuzemských i mezinárodních soutěžích. Po absolvování Pražské konzervatoře pokračovala ve studiu zpěvu na Akademii múzických umění. Výrazně na sebe upozornila rolí Daisy Parker v operetě Ples v hotelu Savoy ve Státní opeře. Diváci ji mohli vidět také jako Fiordiligi v Così fan tutte, První dámu v Kouzelné flétně nebo Hraběnku ve Figarově svatbě. V červnu tohoto roku uchvátila diváky i kritiku svým ztvárněním Cordelie v Reimannově Learovi. V nadcházející sezoně se nově představí jako Musetta v Bohémě nebo Čarovná dívka ve Wagnerově Parsifalovi. Kritiky je opakovaně vyzdvihováno její mimořádné pěvecké i herecké mistrovství a znělý soprán tmavě sametové barvy. -
Matěj Petrák (Laterna magika)
Svou cestu na jeviště si vydobyl kombinací mimořádného pohybového nadání, divadelní inteligence a nezaměnitelného scénického charismatu. Na prknech Národního divadla se poprvé objevil v menší taneční
roli v operní inscenaci Láska ke třem pomerančům. Posléze zaujal jako Kluk v Zázraku (s)tvoření, kde dodnes
spojuje pantomimu, práci s objekty a výrazný herecký cit pro dětského diváka. Také v inscenaci BatoLaterna
si jako Popleta získal srdce již celých generací nejmenších. Jeho výkon stojí nejen na technické virtuozitě,
ale i na vřelosti a trpělivosti. Matějův široký pohybový rejstřík – sahající od pantomimy přes tanec až po
akrobacii – dokládá i jeho účinkování v Krajině těla, kde vrcholně propojil svou fyzickou zdatnost, technickou
přesnost a výrazové umění. Ve Valérii a týdnu divů pak opět dokazuje, že jeho tělo na jevišti není pouhým
nástrojem, ale plnohodnotným nositelem emocí a významů. Matěj je umělec, který nesází na okázalost, ale
na přesnost, koncentraci a opravdovost. S pokorou a tvůrčí hloubkou pomáhá utvářet současnou podobu
nonverbálního divadla.
Sdílet na sociálních sítích