MENU

Rodion Konstantinovič Ščedrin

ruský skladatel a klavírista Moskevskou konzervatoř absolvoval klavírním koncertem v roce 1955. Prosadil se baletem Hrbatý koníček (premiéra ve Velkém divadle v Moskvě v r. 1960; u nás pohostinsky na Pražském jaru 1967). Pro svou ženu, primabalerínu Maju Piseckou, vytvořil slavnou adaptaci Bizetovy opery Carmen (premiéra ve Velkém divadle v Moskvě v roce 1967). V roce 1972 uvedlo Velké divadlo v Moskvě Ščedrinův balet Anna Kareninová (opět s Pliseckou), v roce 1980 následoval balet Racek podle Čechova. Jako absolvent klavírní třídy konzervatoře (J. Flier) se Ščedrin věnuje provádění vlastních klavírních skladeb, mezi nimiž zaujímají přední místo 3 klavírní koncerty. V koncertantních a symfonických partiturách hledá všude nové možnosti zvuku a formy. Zatímco v 1. koncertu pro orchestr (Nezbedné častušky, 1963) se autor spokojil s virtuózním zpracováním populárních intonací, v 2. koncertu pro orchestr (Zvony, složeném v roce 1967 k 125. výročí Newyorské filharmonie a poprvé provedeném za řízení L. Bernsteina) využil Ščedrin netradičně jak soustavy zvonů, tak starých ruských církevních melodií. 3. klavírní koncert (1974) je zvláštní tím, že v něm inovoval klasický variační postup račím způsobem; nejdříve zazní variace a vlastní téma exponuje až po vyčerpání všech postupů na samém konci skladby. Netradiční stavební řešení uplatnil též v 2. symfonii (1966); tvoří ji 25 preludií seskupených do pěti vět. Mezi Ščedrinovy úspěšné operní partitury patří též opera Nejen láska (1961), která spadá do skladatelova folklórního údobí. V dalším stylovém vývoji uplatňuje Ščedrin aleatoriku a seriální metody. V roce 1981 zaujaly Fresky Dionisijovy pro 9 nástrojů, inspirované nástěnnými malbami z Ferapontovského kláštera. Obrovský úspěch baletu s hudbou „Bizeta-Ščedrina“ ho inspiroval natolik, že tuto strhující hudbu „přetavil“ do další nové hudební formy – orchestrální suity. Orchestrální Suita Ščedrinovy Carmen má třináct čísel. Jejich sled nekopíruje otrocky původní dramatický příběh o krásné a nezkrotné Carmen, a přesto prožíváme příběh milostné vášně k tragickému rozuzlení neméně sugestivně. Zásluhu na tom má nejen dramaticky cítěná mozaikovitá hudební tektonika, ale též mistrovsky instrumentovaná partitura, plná známých intonací, ale i překvapivých zvratů, hudba strhující rytmičností a muzikantským kouzlem. Bizetova hudba si v suitě „musela nechat líbit“ i typické Ščedrinovo dělení motivů, které jsou znovu a znovu spojovány do překvapivých novotvarů. Je charakteristické, že původní vokální složku „nahrazuje“ smyčcový orchestr a pro rytmickou složku využívá skladatel velký soubor bicích nástrojů, včetně vibrafonu, marimby, zvonů a velkého bubnu. Doslova elektrizující zvukový materiál suity, který tak Ščedrinova hudba nabízí, otevírá brány bohaté škály výrazové sdělnosti, stává se zdrojem nepopsatelných uměleckých prožitků.

Repertoár

Tyto webové stránky používají cookies. Více informací zde.