Herman von Løvenskjold
Biografie
August Bournonville objednal pro vlastní choreografickou verzi baletu La Sylphide novou partituru u devatenáctiletého barona von Løvenskjolda (1815–1870). Důvodem prý byl nedostatek peněz na zakoupení původní partitury z Pařížské opery od Jeana Schneitzhoeffera. Ta však byla francouzskou kritikou označena za nepříliš zdařilou, málo dramatickou, s názvuky vypůjčených nápěvů od jiných skladatelů.
Bournonville sám hrál na housle a pokládal hudbu za „nejdokonalejší nástroj imaginace“. „Hudba je podstatou baletu,“ prohlásil, „melodie a harmonie navozují atmosféru, rytmus určuje druh a způsob tance. Hudba vizualizuje smysl taneční pantomimy.“
Løvenskjold s Bournonvillem úzce spolupracoval. Sled baletních čísel komponoval podle jeho scénáře, klavírní verzi pak rozepsal pro dvoje housle. V polovině 19. století se na tanečním sále zkoušelo za doprovodu houslí a Bournonville zaznamenal: „Tímto způsobem se pro napsanou báseň složí hudba a balet se pak komponuje podle rytmu a melodií, čímž obě umělecké formy splynou do společného výsledku.“
Partitura Løvenskjoldovy La Sylphide zůstala dochována do dnešní doby a je příkladem nejstarší původní baletní partitury z doby romantismu. Hudebními prostředky vyjadřuje kontrast mezi subtilním světem nadpozemské víly Sylfidy a dynamickou realitou života v lidových tancích skotských vesničanů. Melodramatickými zvukovými efekty a disharmonií zvyšuje dramatický účinek a umocňuje vizuální působivost scénického děje.
Løvenskjold skládal převážně pro Královské divadlo v Kodani, publikoval mnoho klavírních skladeb a koncertantní předehru. Ve spolupráci s Bournonvillem zkomponoval balet The New Penelope, or Spring Festival in Athens (1847, Nová Penelope aneb Jarní festival v Athénách). Jeho rozsáhlá opera Turandot (1854) byla uvedena jen dvakrát. V padesátých letech 19. století se stal dvorním varhaníkem.