Biografie
dánský prozaik, básník, dramatik a pohádkář. Pocházel z nesmírně chudého prostředí a v dětství a raném mládí se pohyboval na samém dnu tehdejší společnosti: jeho otec byl nepříliš zdatný švec s literárními a divadelními sklony (zemřel r. 1816), matka pradlena, ke sklonku života propadlá alkoholu, nevlastní sestra zřejmě (aspoň částečně) prostitutka, dědeček z otcovy strany pomatenec a známá odenseská figurka, kmotr vrátný v městském chudobinci. Andersen byl přecitlivělý, ctižádostivý a marnivý a jeho původ pro něho znamenal neustálé traumatizující ohrožení; ten zároveň vysvětluje jeho až výstřední potřebu společenského a uměleckého uznání, přecitlivělost na kritiku i nezdolnou vytrvalost v cestě za úspěchem. Když se ve čtrnácti letech vydal do Kodaně, aby se proslavil, byl do jisté míry rovněž hnán touhou uniknout z rodného města. V Kodani se mu podařilo získat několik příznivců, kteří věřili v jeho talent a byli dojati jeho zranitelnou naivitou (patřil mezi ně také slavný fyzik H. C. Ørsted). Díky nim získal vzdělání a v roce 1828 složil maturitu. Psát začal velice brzy (ještě v Odense skládal písně a hry pro své loutkové divadlo) a první kniha mu vyšla pod pseudonymem William (měl na mysli Shakespeara) Christian Walter (rozumí se Scott) už v roce 1822. Žánrově lze Andersenovo dílo rozčlenit do čtyř oblastí: divadlo, poezie, próza pro dospělé (romány, cestopisy, autobiografie) a pohádky.
Z jeho divadelních pokusů, nejvíce vázaných na dobu vzniku, nepřežívá skoro nic, ani Kærlighed på Nikolai tårn (1829, Láska na Mikulášské věži), jeho první hra, již uvedlo kodaňské Královské divadlo, ani ambiciózní básnické drama Agnete og havmanden (1834, Anežka a vodník), zpracování oblíbené lidové balady. Poezii psal Andersen skoro celý život a řada básní a písní vlastenecko-sentimentálních i humorných patří k základnímu kánonu dánské poezie. Jako spisovatel se však Andersen prosadil díly prozaickými. Popud k napsání jeho prvního a nejznámějšího románu Improvisatoren (1835, Improvizátor, česky 1851) mu dala první z jeho nesčetných zahraničních cest, do Francie a Itálie v letech 1833–34, zvláště pak půlroční pobyt v Římě. Podobně jako téměř všechna Andersenova díla má i Improvizátor výrazně autobiografické prvky: hrdina pochází z chudého prostředí, ale díky talentu se prosadí jako umělec a dojde uznání. V tom smyslu dal Andersen v Dánsku tehdy novému a módnímu žánru, inspirovanému především Walterem Scottem a Mme. De Staël, nový obsah a nového ducha. Hlavním autobiografickým dílem je Mit livs eventyr (1855, Pohádka mého života, česky 1965), psaná v době, kdy už autor byl slavný, a zakončit příběh pohádkovým happy endem bylo pro něho zcela přirozené: prozřetelnost vše dovádí ke zdaru, taková je hlavní myšlenka díla. Zajímavé je rovněž H. C. Andersens levnedsbog (Vylíčení života H. Ch. Andersena), které autor napsal roku 1832, ale ze zapomenutého rukopisu je vydal až v roce 1926. Nezanedbatelnou součástí Andersenova života i díla jsou jeho cesty a jejich literární záznamy: vnitřní nepokoj, ale i zvědavost a fascinace novými dopravními a komunikačními prostředky – viz třeba pohádka Den store søslange (1871, Velký mořský had) – jej poháněly na cesty do krajů exotických i civilizovaných. Hlavním cestopisným dílem je En digters bazar (1842, Básníkův bazar). Dojmy z cest, mimo jiné i z Čech, zachycoval Andersen také v půvabných a zručných kresbách.
Světovou proslulost však Andersenovi přinesly jeho pohádky. Pohádka byla oblíbeným žánrem zvláště německých romantiků; sbírka bratří Grimmů vyšla v dánském překladu roku 1821, a ještě o pět let dříve vydal A. Oehlenschläger překlad pohádek různých autorů, a tak Andersen, inspirován jednak lidovými pohádkami, které znal z dětství, jednak romantickými pohádkami umělými, rozvíjel tradici v té době velice živou. V průběhu bezmála čtyřiceti let napsal 156 pohádkových textů, poslední čtyři vyšly v roce 1872. První sešit pohádek, čtyři tituly včetně Fyrtøjet (Křesadlo) a Lille Claus og Store Claus (Kubík a Kuba), vydal Andersen roku 1835 a až do roku 1842 (celkem šest sešitů, obsahujících devatenáct titulů) zachovával název Eventyr fortalte for børn (Pohádky vyprávěné dětem). Omezující žánrovou charakteristiku pak opustil, už se k ní nevrátil a používal označení „pohádky a příběhy“ (v dánském originálu „historier“). Podstatné bylo, že v Andersenových rukou se pohádka ukázala být žánrem natolik pružným a obsažným, že mohla zahrnout autorův zcela osobní přínos: v nových verzích pohádek lidových i v Andersenových vlastních, původních textech jedinečné propojení autobiografických prvků, humoru i sentimentu (dobového, ale i Andersenovi vlastního), symboliky pohanské i křesťanské, antropomorfizace rostlin, zvířat i neživých věcí, østedovského civilizačního optimismu a neochvějné víry v prospěšnost moderní techniky, to vše v originálně novátorském jazykovém ztvárnění s důrazem na hovorově vypravěčský tón. Vyvrcholením této syntézy budované tak, aby textům porozuměly děti, ale aby je a jejich rafinovanost ocenili i čtenáři dospělí, je Andersenův vlastní žánr příběhů, jež zahrnují skvosty, jako je Skyggen (1847, Stín) s motivem převzatým z Chamissova Petra Schlemihla, ale zpracovaný způsobem, který příběh povznáší nad Andersenovu současnost a činí z něho text trpké sarkastické moudrosti a vědoucího smutku. • Hlavní dílo: Romány: O.T. (1836), Kun en spillemand (1837, Pouhý šumař), De to baronesser (1848, Dvě baronky, česky 1877). • Další dílo: Digte (1930, Básně). Vydáno: Romaner og rejseskildringer 1–7 (1944, Romány a cestopisy), Mit livs evenetyr (1951, Pohádka mého života), Dagbøger 1825–1875, 1–12 (1977, Deníky 1825–75), Almanakker (1990, Poznámky), Eventyr 1–7 (1990, Pohádky). • Literatura: Úplný bibliografický přehled viz Aage Jørgensen: H. C. Andersen–Litteraturen 1875–1868 (1970), 1969–94 (1995). České překlady: Podrobný, i když ne zcela úplný soupis najde čtenář v Dánsko-české bibliografii krásné literatury od Karen Gammelgaardové (Aarhus 1988). Úplný soubor přeložil jako první Josef Mikuláš Boleslavský s Bedřichem Peškou (1874), dále pak Gustav Pallas (1914). Nejznámější výbor přeložil Jaroslav Vrchlický (1902) a kolektiv překladatelů (1953). Nejnovější výbor přeložil František Fröhlich (1994). Andersenovy pohádky ilustroval mj. Jiří Trnka a Cyril Bouda.
–fr–
(Slovník severských spisovatelů, Nakladatelství Libri, Praha 1998)