Nešikovný a trochu nešťastný kostelník se rozhodne opustit práci ve velkém kostele ve městě. Za novým životem se vypraví do zapadlé horské vsi – a shodou tragikomických náhod je považován za nového duchovního pastýře, neboť opuštěná dědina faráře zoufale shání a potřebuje. Kostelník se zprvu marně brání tomu být považován za součást „zázraku“, nakonec se však s rolí nečekaného spasitele smíří – a protože ji vykonává značně neortodoxně a s pochopením pro všechny lidské hříchy a slabosti, svérázní venkované si ho brzy zamilují. To se však nelíbí místnímu pedagogovi, propagujícímu spíše „neduchovní“ výchovu, dosud byl totiž celebritou i autoritou vesnické komunity on. Oproti víře muže, který na sebe pokorně bere vytoužený úkol, tak stojí sebejistota „zdravého rozumu“.