The Yellow Wallpaper

O inscenaci

Mladá žena a její manžel lékař, který ji léčí z depresí po narození dítěte, si na léto pronajmou staré sídlo, kde v rámci „odpočinkové kúry“ žena zůstává zavřená v jednom pokoji. Izolovaná, se zákazem psát nebo vykonávat jakoukoli jinou činnost a oddělená od ostatních i od svého dítěte, soustředí svou pozornost na ošklivé žluté tapety, kterými jsou potaženy stěny pokoje. Tapety se stanou jakýmsi projekčním plátnem pro zhmotnění jejích strachů, děsů a obav, i hluboké frustrace z nuceného pobytu v osamění. 

Komorní opera The Yellow Wallpaper byla napsána na motivy literárního díla autorky Charlotte Perkins Gilman, jejíž stejnojmenná, dnes již ikonická povídka, se brzo stala bestsellerem feministické literatury. Od prvního vydání v roce 1891 se objevila v mnoha sbírkách ženské literatury, americké literatury i v učebnicích. Mimořádně silná výpověď se svým tématem i přesahem dotýká mnoha žen po celém světě. Téma omezení ženských svobod, postava mužské autority – lékaře a zároveň manžela, kterou žena musí uposlechnout, upozorňuje na stále přetrvávající závažné omezování ženské svobody a práva zacházet svobodně se svým tělem i životem v patriarchální společnosti. Vypravěčka povídky musí plnit to, co jí manžel řekne, protože je zároveň jejím lékařem a reprezentuje tedy jakousi dvojí autoritu, ačkoli jeho požadavky nejsou v souladu s jejími skutečnými potřebami. Prvek žluté tapety v sobě skrývá mnohovrstevnatou symboliku. Tapetu lze chápat jako symbol vězení žen, který v ní hlavní hrdinka spatřuje, potažmo tedy jako symbol všech žen, které jsou uvězněny v konceptu patriarchální společnosti. Žlutá tapeta může být naopak i symbolem jiného světa a volného prostoru, místa, kde lze svobodně žít, dýchat, tvořit a existovat.