Domov je tam, kde to bolí

Cizinka Varvara před lety přijela do Prahy. Do hlavního města se zamilovala a s přítelem Viktorem si v něm vybudovala nový domov. Je konec února a do jejich harmonického vztahu zasáhne válka na Ukrajině. Viktor, jenž sám z Ukrajiny pochází, si začíná uvědomovat, že Česko už mu neposkytuje jistoty jako dříve.

Zprávy o válce neminou ani Varvařinu kamarádku Annu, kterou však více zaměstnávají přípravy narozeninové oslavy. Vše musí být perfektní, zvláště když má přijít její dcera Judita s bohatým manželem. Jenže i Annin zdánlivě dokonalý život naruší nečekaná zpráva.

Postavy se ocitají v napjaté situaci, v níž vyplouvají na povrch skutečné charaktery a zhmotňují se obavy ze současnosti i budoucnosti. Původně bezpečný domov najednou připomíná bitevní pole, kde se hraje o všechno. Právě domov je totiž místo, kde mnozí lidé utrží ta nejtěžší zranění.

Drama s komediálními prvky vzniklo na základě výpovědí skutečných lidí a přináší téma složitosti rodinných vztahů, pocitu bezpečí a (ne)jistoty doma i mimo domov.

O projektu

Projekt Domov je tam, kde to bolí v rámci platformy Národního divadla pro dlouhodobější umělecké projekty ND+ LAB je již třetí aktivitou, u které jsme využili specifickou metodu tvorby dokumentárního divadelního díla – metodu verbatim. Předcházely mu edukativní tvůrčí cyklus zaměřený na zkoumání politického myšlení Člověk a politika a autorský projekt ve formě generační výpovědi Někdo v davu. Pokud jsme v předchozích projektech pracovali se skupinou lidí stejné generace, a tudíž v jistém smyslu s podobným „názorovým polem“, v nejnovějším projektu bylo cílem konfrontovat různé generace a především jejich identity (od revoltujících náctiletých přes skeptické třicátníky až po zdánlivě smířené padesátníky).

Hledání společného tématu pro kolektivní výzkum a uměleckou tvorbu tak bylo nelehkou výzvou. V konstelaci doznívající pandemické krize, eskalujícího vojenského konfliktu na Ukrajině a rostoucí existenční úzkosti nejen z ekologického, ale již také z energetického úpadku jsme se shodli na tom, že nás zajímá člověk, individualita a jeho proměna, nebo stagnace v kontextu tíživé současnosti. Dokumentární divadlo je jednou z možností jak zaznamenat a divadelně zpracovat autentické výpovědi blízkých na témata, která nás zajímají. Zaznamenané výpovědi jsme pak společně fixovali a přetavovali do podoby dramatického textu. Při práci jsme využili nejenom rozhovory s respondenty, ale také jiné formy integračních a aktivizačních formátů – například rozehrávání situací na témata vyplývající z předchozího výzkumu či práci se sekundárními materiály a literaturou.

Metoda verbatim je univerzální a komplexní metodou, která nabízí mnoho způsobů, jež umožňují prozkoumat a pochopit události, které nás obklopují. Její doménou je to, že nechává zaznít hlasy všech zúčastněných stran, hlasy svědků a pozorovatelů – nenadřazuje, nevytváří hierarchii. Zároveň však v procesu třídění a zpracovávání obsáhlého materiálu hledá to, co zůstává skryto a nevyřčeno, tj. jinými slovy hledá téma a vytváří konkrétní dramaturgii, konkrétní narativ, který není pouhým opakováním zajetého stereotypu, ale jeví se zcela novým pojmenováním skutečnosti.