Divadlo nó školy Hóšó – Pavoučí démon

O inscenaci

Polštář z Kantanu

Děj hry Polštář z Kantanu je zasazen do staré Číny. Muž ve středních letech Lu Šeng, hledající smysl života, putuje na horu Jang-fej v království Šu, aby požádal o radu světce, který tam žije. Ve městě Kantan se zastaví k odpočinku a hostinská mu nabídne polštář, aby se trochu prospal, než mu připraví jáhlovou kaši. Polštář je však kouzelný. Je to totiž dar od jistého taoistického mistra a člověku, jenž na něm usne, dá nahlédnout do budoucnosti. Jakmile na něj Lu Šeng položí hlavu, objeví se před ním posel přicházející od samotného panovníka. Přináší zprávu, že vladař abdikoval a Lu Šeng se má stát jeho nástupcem. Poutník je nedůvěřivý, přesto však nastoupí do nosítek, které ho dopraví do paláce. Palác ovšem připomíná spíše nadpozemské výšiny, než obydlí panovníka z tohoto světa. Lu Šeng se ujímá vlády a plnými doušky si užívá slávy a blahobytu. Tak uplyne celých padesát let. Uprostřed oslav půl století na trůnu je Lu Šengovi podán elixír prodlužující život. Lu Šeng se nechá unést a přidá se k tanečníkům. Před očima mu probíhají dny a měsíce, střídají se roční období, ale najednou všechno zmizí. Lu Šenga budí hostinská s tím, že jáhlová kaše je hotová. Hrdina dojde k poznání, že i padesát let slávy uteče jako sen a uvědomí se, jak moc je vše na tomto světě pomíjivé. Pochopí, že kouzelný polštář z Kantanu byl tím pravým životním učitelem, kterého hledal, a s vděčností se vydává na cestu zpět. 

Polštář z Kantanu patří k vrcholným hrám divadla nó. Vyniká promyšlenou stavbou příběhu, plynulým střídáním scén, působivým tancem, výrazným zpěvem i hudbou a také překvapivými jevištními efekty. Všechny tyto prvky jsou zpracovány na mimořádně vysoké úrovni. Silný je i samotný námět, vycházející ze staré čínské legendy. Lu-Šeng, člověk, který se nachází přibližně v polovině svého života, se na cestě za poznáním setkává se snem, který mu odhalí hlubší pravdu o pomíjivosti lidského bytí. Hra zanechává v divácích zvláštní pocit prozření a vnitřního uvolnění.

Roubení studny

Hra Roubení studny mistra nó Zeamiho Motokija diváka přenese do podzimní krajiny, v níž se putující mnich zastavuje v chrámu Ariwaradera v provincii Jamato. Má se za to, že za založením tohoto chrámu stál proslulý básník a dvořan doby Heian, Ariwara no Narihira (825–880). Když se mnich na místě modlí za klid duší Narihiry i jeho manželky, objeví se venkovská žena, která přináší do chrámu květiny a vodu coby obětiny. Na žádost mnicha pak vypráví příběh lásky mezi Narihirou a dcerou Ki no Aricuneho. Ti dva se znali od dětských let, vyrůstali spolu a hrávali si u studny. V dospělosti si pak vzájemně vyznali lásku milostnými básněmi a vzali se. Venkovská žena nakonec mnichovi prozradí, že to ona je dcerou Ki no Aricuneho, o níž vyprávěla příběh, a zmizí ve stínu staré mohyly. Od místního člověka následně mnich vyslechne další vyprávění o Narihirovi a jeho ženě a poté je vyzván, aby za duši „ženy od studny“ odsloužil obřad. V noci se mu pak ve snu zjeví její duch. Je oděna do Narihirova dvorského oděvu, na hlavě má jeho čapku a svoji lásku i stesk po milém vyjadřuje tancem. Oděna v jeho šat pak v odrazu na hladině studny hledá podobu svého milého. Nad ránem zjevení mizí a mnich se probouzí.

Izucu patří k nejlepším „snovým hrám“ divadla nó a sám Zeami ji označil za jedno ze svých nejlepších děl. Hra vychází z literárního díla doby Heian Příběhy z Ise a v jemně melancholické atmosféře ztvárňuje zároveň vzpomínku, lásku a pocit pomíjivosti. Výrazným obrazem inscenace je studna se stébly podzimní trávy susuki (ozdobnice čínská), která umocňuje podzimní ticho a osamění.

Mezihra – fraška kjógen Papouškování (Kučimane)

Pán domu dostane darem soudek výtečného sake a říká si, že vypít ho jen tak sám by nebylo to pravé.  Přikáže proto svému sluhovi Tarókadžovi, aby mu přivedl zábavného společníka. Sluha ve snaze obstarat pánovi „mimořádného hosta“ přivede člověka, který je v kraji známý svou agresivitou, zejména pokud se opije. Host už ale vážil cestu, nelze ho tedy poslat pryč a nezbývá než ho pohostit. Pán se obává, aby Tarókadža zase neprovedl nějakou nepřístojnost, a tak mu přikazuje: „Dělej přesně to, co ti řeknu.“ Ani to už však situaci nezachrání. Extrémně přičinlivý, ovšem ne zrovna nejbystřejší sluha si pánův příkaz opět vyloží jinak, než pán zamýšlel. Jak, to dává tušit již samotný název hry…

(Přestávka)

Pavoučí démon (Cučikumo)

Nemocného Minamota Raikóa navštíví v noci neznámý mnich, z něhož se však vyklube pavoučí démon. Ten se snaží spoutat Raikóa do svých sítí, Raikó se však brání mečem. Démona zraní a ten pak zmizí. Raikó okamžitě vysílá svého věrného vazala Hitorimušu s družinou bojovníků, aby přízrak vypátral a zničil. Bojovnící sledují jeho krvavou stopu až ke staré mohyle na hoře Kacuragi, kde pavoučí démon přebývá. Hitorimuša s druhy násilím vniknou do mohyly a rozpoutá se velká bitva statečných samurajů s démonem. Pavoučí démon se zuřivě brání a vrhá na bojovníky pavučiny, nakonec je však přemožen. Hra vychází z legend o Minamotu Raikóovi, slavném hrdinovi z období Heian, známém především jako přemožitel démonů. Příběhy o něm jsou charakteristické tím, že rozhodující čin často nevykoná sám legendární Raikó, ale jeho věrní vazalové. Vrcholným výjevem celé hry je scéna, v níž hlavní postava šite vrhá na jevišti na samuraje bílá pavoučí vlákna. Tento efektní a vizuálně působivý obraz patří k nejslavnějším a „nejakčnějším“ momentům v repertoáru celého žánru nó, čítajícího přes 300 her. Pro svou dynamiku je tato hra velmi dobře přijímána i zahraničním obecenstvem, které neumí japonsky. Klasické nó, v japonštině s českými titulky, v roli vypravěče se představí Igor Dostálek (v češtině).

Účinkující

• Takeda Takashi
• Sawada Kōji
• Kanamori Yoshimitsu
• Watanabe Takashi
• Kidani Tetsuya
• Ueno Yoshihiro
• Tsuruta Kōki
• Obinata Hiroshi
• Mikuriya Seigo
• Sadamitsu Tomonori
• Narita Sō
• Okura Eitaro
• Komparu Soemon
• Takeda Isa
• Dostálek Igor
• Hýbl Ondřej
• Herci Divadla kjógen