Zlatý pavouk, premiéra 4. 7. 1889
Rakouský novinář, herec a spisovatel Franz von Schöntan (1905–1961) navštěvoval soukromé hodiny herectví a poté se pohyboval v různých kočovných divadelních společnostech. Během těchto let začal psát pro noviny a časopisy, později tvořil své divadelní pokusy. Téměř se vzdal činohry a řadu let působil jako divadelní režisér v Berlíně a ve Vídni. Při stavbě zápletek svých komedií, v nichž se zpravidla jednalo o společenské postavení, používal navzdory propracované psychologii postav i kouzlo náhody, s níž umně zacházel i v žertovné hře Zlatý pavouk.
Ta nás přivádí do dvou rodin – k učiteli kreslení Bertholdu Hrdličkovi a majiteli továrny na tapety Theodoru Řehovskému, jejichž osudy, spojené se ztracenou ozdobnou jehlicí v podobě zlatého pavouka, se nečekaně protnou. Na pozadí policejního pátrání po tomto klenotu, patřícímu továrníkově sestře, se odvíjejí peripetie Hrdličkových dcer – Františky, která je zasnoubena s praktickým lékařem Pravdou, utajeným podporovatelem jejich domácnosti, a Hany, jež se anonymně podílí na návrzích tapet jako talentovaná kreslířka místo svého milého, továrníkova syna Jindřicha. Důležitou motivační funkci v ději má Řehovského zájem o tajemství zločinu, který ho přivede do prostředí špeluněk, kde se náhodně seznamuje s čestným vlásenkářem Jeřichem, jehož požádá o pomoc při vyslídění zloděje. Ten nečekaně udává směr následujícím událostem, které ho nepředvídatelně přivedou k objevení onoho cenného předmětu. Vyjasnění skutečného stavu věcí tak posléze anuluje vzájemná křivá nařknutí a nedorozumění.
