Pohádka o nalezeném štěstí, premiéra 6. 4. 1889

K dílu Pohádka o nalezeném štěstí by se stručně dalo říci, že jde o klasický příklad dobového repertoáru lehčího, odpočinkového charakteru. V podtitulu čteme, že jde o „baletní báchorku“, avšak hned při pohledu na soupis účinkujících poznáváme slavná jména činoherců (F. F. Šamberk, Jindřich Mošna). Právě tedy činohra kombinovaná s bohatým tanečním doprovodem, velkolepou scénografií a kostýmy, tajemný svět pohádkových bytostí a to vše zarámované živým obrazem a závěrečnou apoteózou byl divácky vděčný formát. Na oblibu tohoto „multižánru“ vsadili tvůrci Pohádky, tedy choreograf a baletní mistr Augustin Berger coby autor textu a tanců a skladatel Karel Kovařovic. 

Děj Pohádky je zajímavou kombinací typických prvků českých pohádek – odměna za dobrý skutek a šťastný konec – a skutečně fantastického nápadu, jakým je soutěž o nejlepší paštiku. Do chudého příbytku matky s dvěma dětmi zavítá starý pocestný a prosí o kousek chleba. Na přímluvu děvčete Boženky mu matka dá část posledního kousku chleba. Boženka se rozhodne odejít do světa a živit se sama a v noci tajně opustí domov. Dobře obstojí ve zkoušce, kterou jí uloží dobrá víla, a ve které má volit mezi zlatým vějířem a železnou lžící. Vějíř se jí sice líbí, ale rozhodne se pro lžíci coby užitečnou věc. Díky kouzelné lžíci pak Boženka vyhraje turnaj kuchařů o nejlepší paštiku pro krále a dostane odměnou tisíc dukátů. Hodný skřítek jí pomůže najít cestu domů, kam přijde právě včas, aby uchránila svou matku od žebroty. 

Jak vidíme na ceduli, kompars byl typově velmi bohatý, vděčné jistě byly tance skřítků a kuchtíků, na konci byla těsně před šťastné shledání matky a dcery vsazena Kovařovicova adaptace tradičního moravského tance Královniček.