Oberon, premiéra 6. 9. 1889
Německý skladatel Carl Maria von Weber (1786–1826) trpěl od dětství zdravotními neduhy a jeho životní dráha byla vyměřena na pouhých čtyřicet let. Přesto se jeho jméno nesmazatelně zapsalo do hudebních dějin jako tvůrce raně romantické zpěvohry i řady orchestrálních, instrumentálních a komorních skladeb a v neposlední řadě jako brilantního klavírního virtuoza. Weberovo jméno je spojeno s Prahou, kde byl v letech 1813–1816 ředitelem a kapelníkem Stavovského divadla a také se zde oženil, i s Mariánskými Lázněmi, kde již příliš pozdě hledal pomoc v pokročilém stadiu tuberkulózy. Tam se také setkal s ředitelem londýnské opery Covent Garden, který u něho zadal operu v angličtině využívající jako předlohu Shakespearovu hru Sen noci svatojánské.
Tak vznikla Weberova poslední opera Oberon, tvořící s Čarostřelcem a Euryanthou jeho slavnou operní trojici. Weber už nestačil přistoupit k revizi opery pro uvedení v němčině, v německém překladu byla uvedena až půl roku po jeho smrti v Lipsku. Láskyplné sváření manželského páru krále elfů a víl Oberona a jeho ženy Titanie o to, zda je věrnější muž či žena, je tu východiskem pro fantaskní děj odehrávající se ve Francii, na dvoře kalifa v Bagdadu a u tuniského emíra. Dva skřítkem Pukem vybrané páry procházejí mnoha zkouškami (libreto Oberona je pokládáno za druhé nejsložitější po Mozartově Kouzelné flétně), aby na konci opery ve zkouškách věrnosti obstály a Oberon se mohl s Titanií smířit.
