Nora, premiéra 3. 5. 1889
Hry norského dramatika Henrika Ibsena se na repertoáru Národního divadla zabydlely brzy po jeho otevření a Nora byla mezi prvními. Jde tedy o první její provedení na jevišti historické budovy přesně 10 po světové premiéře v Kodani. Během dalších 40 let byla uvedena ještě ve třech inscenacích, naposledy 1928. Vrcholná Ibsenova díla se řadí mezi tzv. realistická dramata – představují současné postavy většinou střední společenské vrstvy, několik z nich se věnuje tehdy mimořádně aktuálnímu tématu postavení ženy. K takovým patří i Nora. Na postavení vdané ženy pohlížíme jednak skrze Noru, jejíž veškeré konání je (či mělo by být) závislé na rozhodnutí manžela, a dále skrze Nořinu přítelkyni Kristinu Lindeovou, která se po smrti manžela ocitla bez prostředků, musí se začít starat sama o sebe a hledá zaměstnání. Dramatické vyústění hry, kdy se sice nedorozumění vysvětlí, ale manžel vrací Noru na její podřízené postavení, čemuž se ona vzepře a rozhodne se od něho odejít, způsobilo ve své době bouřlivou reakci společnosti.
Na samotné ceduli je z typografického hlediska zajímavá tečka za názvem hry. Tečka se takto standardně psala – je vidět i na zápatí u avíza „zítřejších” představení, ale u čtyřpísmenného názvu a takto velká vypadá přinejmenším podivně. Ctitele Cimrmanů jistě zaujmou jména Bittner a Bittnerová v obsazení herců. Herci, kteří svým odchodem od kočovné společnosti způsobí celé peripetie hry Záskok. I ve skutečnosti herečtí manželé však pařili k předním osobnostem činoherního souboru Národního divadla a oba zde nastudovali několik desítek rolí.
