Marta, premiéra 20. 2. 1889
Čte-li dnes člověk děj opery s převlekovým klišé Lady Harriet Durhamové a její důvěrnice Nancy za venkovské dívky, jež přes různé peripetie na trhu v Richmondu i jinde dospějí až ke dvěma sňatkům, a přičte-li půvabnou hudbu Friedricha von Flotow (1812–1883), ani se nediví vřelému ohlasu opery a její dobové masové oblíbenosti. Jen v Praze se od své německé premiéry v roce 1850 objevila na scéně Stavovského, resp. Novoměstského divadla 156x, než se přesunula v únoru 1888 do Nového německého divadla.
Česky zazněla Marta poprvé v roce 1884 v Národním divadle, předložená divadelní cedule je z nového nastudování v roce 1889. Zajímavý je přítisk o čtvrtém vystoupení tenoristy Josefa Konráta. Tímto nápadným způsobem upozorňovalo ředitelství divadla buď na významné hostující umělce, nebo – jako v tomto případě – na adepty k přijetí do souboru. Konrát se hned od 1. 3. 1889 stal členem ansámblu, kde za tři sezony angažmá odvedl řadu rolí prvního oboru. Skladatel Friedrich von Flotow byl velice plodným autorem, kromě Marty, která se po nějakou dobu stala vůbec nejhranějším titulem na všech velkých scénách, se zapsal ještě romantickou operou Alessandro Stradella. Většina jeho rukopisů byla v průběhu druhé světové války zničena při požáru archivu nakladatelství Bote & Bock v Berlíně, i jeho osobní majetek byl s několika výjimkami ztracen.
