Jenerál bez vojska, premiéra 7. 10. 1889
Emanuel Bozděch (1841–1889), ctižádostivý a nikdy neuspokojený divadelní kritik, dramaturg a dramatik Prozatímního divadla, vycházel z francouzských konverzačních komedií ve svých historických veselohrách, v nichž zachytil hrdiny z dávné minulosti v jejich soukromí formou dramatické anekdoty.
Pro titul své veselohry Jenerál bez vojska z Napoleonova života použil citát ze hry Adrienne Lecouvreur, jejímž autorem byl Bozděchův vzor francouzského společenského dramatu Eugène Sribe. Přijal jeho filozofii dějin zdůrazňující nicotnost a náhodnost historických situací. Proslulého vojevůdce ironizuje a představuje rub jeho kariéry na jedné intimní epizodě, kdy se v období direktoria snaží v hodnosti brigádního jenerála stát velitelem francouzské armády v Itálii.
V rámci svého úsilí se zmítá v osidlech bývalých aristokratek pohybujících se v delikátním světě významných mužů: majitelky salonu Terezy Tallienové a vdovy Josefíny Beauharnaisové, přítelkyně prvního z pěti direktorů francouzské republiky Paula Barrase, a zbohatlé rybářky Kornelie Poissardové, vlivné občanky ve valné hromadě lidu. Soupeřky v lásce kalkulují s uzavřením manželství s okouzlujícím jenerálem, který z daných obtíží vyvázne jen proto, že se lidová revolucionářka Poissardová postará, aby byl povýšen do vytoužené hodnosti.
Rafinovanou zápletkou a logickým sledem malicherně vyznívajících příhod bylo dosaženo pikantní účinnosti v závěrečné scéně vrcholící překvapivým slibem manželského svazku mezi Bonapartem a Josefínou Beauharnaisovou. I touto hrou získal Bozděch zásluhy o vývoj českého jazyka, neboť nalézal jeho jemné vyjadřovací možnosti v neobvyklém žánru, a proto zakotvil jako jediný z dramatiků 70. let 19. století v repertoáru Národního divadla.
Na přelomu 19. a 20. století nebylo neobvyklé, že k činohernímu představení byla připojena jako jakási předehra symfonická skladba, nebo naopak opernímu dílu předcházela krátká jednoaktová činohra. Takový případ vidíme i na naší ceduli, kdy večer otevírala symfonická báseň od Zdeňka Fibicha z roku 1881 Vesna.
