Giroflé-Girofla, premiéra 14. 5. 1889

Úsměvný příběh s exotickým nádechem o svatebním propletenci dvou sester-dvojčat, jež hraje pouze jedna představitelka, a jejich nápadníků, zajistil spolu s líbivými melodiemi tomuto dílu nesmírnou popularitu a trvalý úspěch. Po premiéře v Bruselu na jaře 1874 se opereta ještě téhož roku v listopadu objevila v Paříži a následovala další města v Evropě i v zámoří (Sydney, New York, Buenos Aires).

Praha nemohla zůstat pozadu a uvedla Giroflé-Girofla česky v březnu 1875 v Prozatímním divadle a německy v květnu 1875 ve Stavovském divadle. Autor Charles Lecocq (1832–1918), mj. spolužák Georgese Bizeta na pařížské konzervatoři, překvapivě směřoval nejprve k vážné hudbě, byl obdivovatelem Richarda Wagnera a Roberta Schumanna. Řízením osudu se však etabloval jako autor řady děl lehčího žánru, z nichž nesmrtelnými se staly Angot, Giroflé-Girofla a Malý vévoda, všechny uvedené v Praze ještě před otevřením Národního divadla.

Zápletka s dvojčaty podobnými si jako vejce vejci je vděčným divadelním prvkem a známe ji
z dramatické literatury minimálně od dob Williama Shakespeara a jeho Komedie omylů a Večera tříkrálového.

Naše divadelní cedule je skutečně velmi obsáhlá díky výčtu jmen všech účinkujících – svatebních hostů, příbuzných a dokonce pirátů. Z hlediska divadelního provozu je pak zajímavá informace o zahájení prodeje předplatného. To mělo jinou podobu, než jak ho známe dnes. Pozornému čtenáři jistě neunikne informace, že opereta Giroflé-Girofla je již „150. hrou v předplacení“. Bylo skutečně možné zakoupit předplatné na tolik představení v sezoně, vybrané místo v hledišti pak po většinu večerů v roce patřilo konkrétnímu diváku. Díky divadelním ročenkám známe jména abonentů od počátku Národního divadla.