Gazdina roba, premiéra 7. 11. 1889
Gazdina roba a Její pastorkyňa, dvě dramata Gabriely Preissové (1862–1946), která se dodnes vrací na repertoár českých divadel, a ve zhudebněné formě pak především Její pastorkyňa je stálicí operního repertoáru divadel světových. Silné příběhy odkrývají slabosti lidských povah v mezních situacích – přetvářka pro zachování alespoň zdání cti před ostatní společností, nepřekročitelnost sociálních rozdílů patří k hlavním motivům. V dramaturgii Národního divadla jsou obě díla typickými příklady pro tehdy aktuální realistické drama.
Hlavní postavou hry Gazdina roba je Eva z chudé rodiny, která svolí k útěku se svým dávným ctitelem Mánkem, ačkoliv ona je vdaná a on ženatý. Mánek Evu ujišťuje, že se nechá rozvést, avšak nakonec podlehne své matce, která jej přemlouvá k návratu k ženě a dětem, lépe řečeno do příslušné společenské třídy. Krize vyvrcholí, když se nemanželské soužití Evy a Mánka prozradí veřejně, Mánek se Evy nezastane, ona v něj ztratí veškerou důvěru a posléze i naději v jakýkoliv svůj budoucí život. Gabriela Preissová tento příběh zpracovala nejprve do povídky, publikované v lednu 1889, a již v listopadu 1889 měla premiéru její dramatická verze. Jak bylo poměrně běžné na přelomu 19. a 20. století, činoherní představení bylo doplněno kratším hudebním dílem, jak se z cedule dozvídáme hned v záhlaví – jako jakási předehra zazněla jedna ze symfonických básní Bedřicha Smetany z cyklu Má vlast. Jak nás dále výrazným písmem cedule informuje, pro premiéru byly zcela nově zhotoveny kostýmy „podle původních vzorů ze Slovenska”.
