Faust a Markéta, premiéra 9. 3. 1889
Gounodova opera měla světovou premiéru v Paříži roku 1859 a navzdory různým názorům o ne/naplnění filosofické roviny slavné Goethovy předlohy si okamžitě získala přízeň publika, mj. díky zvýraznění milostného příběhu Fausta a Markéty. Libreto bylo scénicky působivé a lyrické melodie si diváky podmanily. V roce 1867 si dílo našlo cestu do Prahy v české překladu v Prozatímním divadle, hrálo se opakovaně a necelé dva měsíce po otevření Národního divadla již bylo na repertoáru. Jeho oblibu dokazují opakovaná nastudování a skutečnost, že se hrálo více méně kontinuálně v letech 1884–1940, i poté přišly ještě tři další inscenace, zatím poslední v roce 1979 v Národním divadle a roku 1997 ve Státní opeře Praha.
Naše cedule pochází z druhého nastudování v roce 1889. Dnes je zvykem, že první představení každé nové inscenace se nazývá „premiéra”. V počátcích Národního divadla to bylo jinak. První uvedení neslo v záhlaví zvýrazněná slova „Po prvé”, každá nová inscenace pak byla označena jako „Nově studováno”. Zápatí cedule je pak tradičně věnováno „zítřku”, kdy se odpoledne hraje Šamberkova fraška Ravuggiollo a večer Goldmarkova opera Královna ze Sáby. Za pozornost stojí také tehdy oblíbený vyznačovací grafický prvek – ručičky, a také důsledné používání tečky coby interpunkce nejen za každou větou, ale i za každým jménem.
