Dimitrij, premiéra 16. 12. 1889
Opera Dimitrij byla zamýšlena pro nové Národní divadlo, po jehož požáru 1881 se však premiéra uskutečnila 8. 10. 1882 v Novém českém divadle, odkud se Dimitrij přesunul do divadla Prozatímního. Premiéra měla značný ohlas, mezi pozvanými hosty nechyběl ani vlivný vídeňský kritik Eduard Hanslick, který se vyjádřil pochvalně. Ačkoliv Antonín Dvořák (1841–1904) komponoval Dimitrije s myšlenkou proniknout formátem tzv. velké opery i historickým námětem do ciziny, z počátečních „námluv“ nakonec sešlo, ve Vídni byl Dimitrij proveden pouze při zájezdu Opery Národního divadla v roce 1892 a ani později se do světového repertoáru nezačlenil. Při znovuotevření Národního divadla byl Dimitrij 20. 11. 1883 třetím slavnostním představením na jeho scéně. Skladatel dodatečně prováděl v díle úpravy a v nové podobě se objevilo dílo v Národním divadle 16. 12. 1889. Od té doby víceméně nesešlo z jeviště až do roku 1966. Poté nastudovala Dimitrije k dvořákovskému výročí až Státní opera Praha v roce 2004.
Děj opery se odehrává v letech 1605–1606 v Moskvě a je fakticky pokračováním příběhu známého z Musorgského opery Boris Godunov. Opět se shledáváme s postavami fiktivního syna cara Ivana Hrozného, Dimitrije, s knížetem Šujským, se ctižádostivou Dimitrijovou manželkou, polskou šlechtičnou Marinou Mníškovou, i Xenií, dcerou po zemřelém caru Borisi Godunovovi. Spletitý děj politických ambicí o carský trůn je obohacen o milostné vzplanutí mezi Dimitrijem a Xenií, jehož naplnění je již předem odsouzeno k nezdaru; Xenie umírá rukou námezdného vraha, Dimitrij hyne střelou z kuše Šujského. Libretistka Marie Červinková-Riegrová vycházela především ze hry Ferdinanda Břetislava Mikovce Dimitr Ivanovič, který si za základ vzal dramatický fragment Friedricha Schillera Demetrius, a pozoruhodné je, že ani Dvořák ani libretistka neznali v té době operu Musorgského.
