Bratři, premiéra 22. 4. 1889
Jaroslav Vrchlický (1853–1912) se začal věnovat dramatu po otevření Národního divadla. Jeho nevyčerpatelný umělecký potenciál se projevil kvantitou i žánrovou a námětovou pestrostí. Osobní neshody mezi bratry – knížetem Václavem, loajálním vůči saskému králi Jindřichovi I., a ambiciózním mladším Boleslavem – pojednal všestranný autor monumentálního literárního díla velmi osobitě. Jeho nedostatek smyslu pro osudovou logiku vývoje postav mu ale nedovolil vytvořit účinné drama. V druhé části tzv. České trilogie z raných dějin našeho státu představuje schopného Boleslava, který za podpory vévody Radslava a své matky Drahomíry podněcuje vnitřní opozici a snaží se různorodými politickými prostředky zabránit Václavovým mírovým snahám. Jeho odpor vůči Němcům je pouze záminkou a silnou touhou po moci podmiňuje své jednání – nechává zabít německé vyslance a výhrůžkami donutí všechny lechy přidat se na jeho stranu.
Ve stěžejní scéně před Boleslavovým hradem v Pšovanech blížící se bitvu zastaví klání mezi Václavem a Radslavem, jehož nakonec omámí svatozář a strážní andělé kolem panujícího knížete. Po třech letech sporu se Václav opět vypraví na Boleslavův hrad, kde oznamuje své švagrové Běle, že po narození jejich potomka legitimně předá knížecí stolec bratrovi a poté se oddá pouze duchovní činnosti. Výchozí stav věcí je již nezvratitelný a přehnaná ctižádostivost přivede Boleslava až k staroboleslavské vraždě.
