Bibliotekář, repríza 9. 6. 1889

Německý spisovatel a dramatik Gustav von Moser (1825–1903), nejvýznamnější autor berlínského Schauspielhausu, byl zcela pohlcen divadlem. Své komedie testoval na provinčních jevištích, než jimi dobyl velké scény, na nichž mnohá jeho díla slavila nebývalé domácí i mezinárodní úspěchy, a tím mu pomohla upevnit pověst zdatného autora. Děj jeho frašek se zaměřil na situační komiku a milostné vztahy, ztvárněné postavy byly převážně omezeny na stereotypy. 

V Bibliotekáři neotřelým způsobem hledají nezralí přátelé Lotar Macdonald a Harry Marsland východisko ze svých finančních trablů, jinak jim oběma hrozí vězení pro dlužníky. Bláznivý nápad založený na záměně postav umožní Lotarovi, který se začne vydávat za falešného knihovníka na panství movitého Harryho strýce, aby se mohl dvořit jeho dceři Editě. Lotarovy nevšední vyučovací metody v hodinách literatury i jeho jezdecké umění zaznamenávají úspěch u mladé dámy a její přítelkyně Evy.

Souhrn okolností nečekaně zkomplikuje věřitel Gibson, jenž přijíždí za nimi na venkov se zatykačem, a nenadálá přítomnost skutečného bibliotekáře Roberta. Hříčka s identitou obrátí celý dům na ruby a způsobuje nemálo zvláštních situací – od souboje cti přes neustálé hledání média pro spiritistické pokusy místní hospodyně a komplikace se sňatkovou politikou až po vstřícné uhrazení vyčerpaných financí.

Komedii v pravý čas uzavírá náhlý happyend, kdy strýcové-dobrodinci projevují pochopení pro bouřlivé zábavy svých synovců a šťastná zamilovanost garantuje oběma jinochům získání přijatelného společenského postavení a dobrání se vysvětlení alogičností pochopitelného pro všechny přítomné.

Inscenace Bibliotekáře měla premiéru na podzim 1888, naše cedule pochází z červnové reprízy 1889. Bylo to odpolední představení, jehož výtěžek byl věnován „Ve prospěch chudinského ústavu v Praze“. Taková charitativní představení byla v této době celkem obvyklá. Kromě chudinského ústavu byly podporovány např. penzijní fondy pro umělce.