Zemřel Jiří Strejcovský

Na začátku května nás opustil ve věku nedožitých pětadevadesáti let dlouholetý inspicient, spolupracovník Laterny magiky, pan Jiří Strejcovský (14. 5. 1928 – 5. 5. 2022). Ačkoli nebyl členem uměleckého souboru, byl velmi tvůrčím člověkem a pro všechny nezapomenutelnou osobností, která k Laterně magice patřila – vždyť v ní působil plných 37 let. Byl spolehlivým až asketickým člověkem, který řídil stovky repríz inscenací Laterny magiky, sjezdil se souborem skoro všechny zahraniční zájezdy a pro svou spolehlivost se uplatnil i jako asistent režie. Jak vzpomínají bývalí kolegové Jiřího Strejcovského, jeho dalšími láskami byly kromě divadla i výtvarné umění a hudba.

Jiří Strejcovský pocházel z Moravské Ostravy. Z kvarty Vyšehradského reálného gymnázia odešel studovat na kompoziční oddělení pražské konzervatoře, přičemž ještě během středoškolských studií navštěvoval několik semestrů Hábových kurzů čtvrttónové hudby a atematického slohu. Skladbu absolvoval ve třídě profesora Františka Píchy v roce 1949. Po deseti letech ve svobodném povolání, kdy mimo jiné učil soukromě hru na klavír, nastoupil do uměleckého úseku Laterny magiky, kde pracoval jako inspicient a pomocný režisér do roku 1996. V roce 1983 mu byl udělen čestný titul Zasloužilý člen Národního divadla.

Klavírní hra a skladba byly jeho celoživotní vášní. Z významnější tvorby můžeme uvést např. houslový koncert d-moll (ve starém stylu) premiérovaný Petrem Škvorem v roce 1975 (a v pozdější nahrávce Pražského komorního orchestru), klavírní koncert c-moll (rozhlasová nahrávka se Zdenou Kolářovou) a kantátu Benedictus na slova Lukášova evangelia (rovněž ve starém slohu), vše z první poloviny padesátých let. Později zkomponoval např. sonátu pro klavír a smyčce (1970, pro Český rozhlas nahrál Ivan Klánský a Panochovo kvarteto), Hudbu pro smyčcový kvartet (premiérovaná v roce 1987 Sukovým kvartetem) nebo Epickou ciacconu pro velký orchestr (rozhlasová premiéra s Moravskou filharmonií a dirigentem J. Nohejlem v roce 1982).