Ve věku 83 let zemřel scénograf Jan Dušek

Výrazná tvůrčí osobnost českého divadla

Jan Dušek se narodil 25. března 1942. Scénografii vystudoval na pražské DAMU u prof. Františka Tröstera a svou profesní dráhu zahájil v Ostravě, kde působil ve Státním divadle a poté v Divadle Petra Bezruče. Už od počátku se profiloval jako výtvarník s nezaměnitelným citem pro prostor, atmosféru a styl.

Od 80. let byla nedílnou součástí jeho práce také činnost pedagogická. Na katedře scénografie DAMU vychoval celou generaci tvůrců, působil jako její vedoucí a v letech 1990–1992 jako děkan fakulty. Své zkušenosti předával i na zahraničních stážích ve Velké Británii, USA, Španělsku či Nizozemsku.

Během své bohaté kariéry vytvořil více než pět set scénografických a kostýmních návrhů pro česká, slovenská i zahraniční divadla. Jeho práce byla pravidelně prezentována na Pražském Quadriennale a získala řadu ocenění, včetně Ceny Alfréda Radoka a první ceny na Trienále v Novém Sadu.

Spolupráce s Národním divadlem

S Národním divadlem spojil Jan Dušek více než čtyři desetiletí spolupráce. Pro činohru, operu i balet navrhl výpravy k přibližně pětadvaceti inscenacím.

Jeho první prací pro činohru ND byla v roce 1978 inscenace Adam a Eva (rež. Jan Pleskot), následovaly mj. kostýmy pro Aischylovu Oresteiu (rež. Evald Schorm), scéna pro Čapkovu Matku a Shakespearův Sen noci svatojánské (rež. František Laurin), výprava k Rozbitému džbánu či Shakespearovu Královi Jindřichu IV. (rež. Antonín Hajda).

V pozdějších letech vytvořil scénografii například pro Turriniho monodrama Hotovo, konec!, hru Josef a Marie (obě v režii Martina Porubjaka) či pro baletní inscenace Ibbur, Sólo pro tři a Requiem (Petr Zuska). Jeho rukopis se tak otiskl do činoherních, baletních i operních projektů, které spoluutvářely podobu Národního divadla napříč desetiletími.

Jan Dušek patřil k těm scénografům, jejichž práce dokázala otevírat svět imaginace — bez ohledu na to, zda šlo o realistickou činohru, velkou operu nebo poetickou taneční miniaturu. Zanechal po sobě bohaté dílo, které bude i nadále inspirovat tvůrce, studenty i diváky.

Čest jeho památce!