Činoherní Mefisto míří do Státní opery!

Co ode mě lidi chtějí? Proč mě pronásledují? Proč jsou ke mně tak tvrdí? Vždyť já jsem přece jenom docela obyčejný herec!

Mannův „román jedné kariéry“ z roku 1936 nepřestává dodnes fascinovat dokonalou psychologickou studií urputné honby za slávou. Na osudu bezcharakterního hrdiny, neváhajícího kvůli hereckému úspěchu zaprodat se režimu a prospěchářské společnosti, sledujeme nejen atraktivní příběh o lásce k umění, posedlosti divadlem a vábení zlatých portálů, ale je to především varovný pohled na herce, pro kterého se hraní stalo životní rolí.

Poznáme chvíli, kdy talent udupe bezmezná ctižádost? Jaké to je sloužit zlu a věřit, že zlo slouží nám? Mefisto vypráví o tom, jak silný vliv může mít divadlo na společnost a jak snadné je přejít od etického poselství k nástroji propagandy. Jak složité je balancovat na hraně měnícího se světa a jak lehké je ztratit tvář za divadelní maskou. A také, že v době nejistoty, strachu a zpochybněné důvěry v demokracii nesmíme už nikdy podlehnout pudům a nenávisti.

Režisér a autor dramatizace Marián Amsler o inscenaci:

„Téma Mefista je pro mě velice osobní z mnoha důvodů. Mám vřelý vztah k německé literatuře, jazyku i krajině. Navíc je to román z prostředí divadla, ve kterém žiji téměř celý svůj život. Klaus Mann odešel z Německa, podobně jako já teď odcházím ze Slovenska. Mefista napsal inspirován skutečnými příběhy lidí ze svého okolí už v roce 1936. To dílo je smutně vizionářské, protože dnes víme, kam to pak vedlo. Už když jsem pracoval na dramatizaci, připadalo mi, že všechno, co se dělo v Evropě před druhou světovou válkou, nápadně připomíná dnešní dobu. A bohužel se to za ten rok příprav inscenace ještě zhoršilo. Válka probíhá za našimi hranicemi a společnost je polarizovaná, násilí ve veřejném prostoru se stává normou a k moci se dostává nekompetentní lůza. Narážím teď sice na realitu Slovenska, ale ono to zase vře napříč Evropou. Kdysi byla hloupost pro smích, dnes z ní mám strach, protože ji vidím u lidí, kteří mají moc, a to je nejnebezpečnější. 

Premiéry 18. a 19. dubna 2024 ve Státní opeře