Faustův příběh z pohledu Mefistofela

Kdo je dirigent Gabriel Feltz?

Vždy říkám, že jsme především hudebníci. Pak přichází naše specializace – houslista, klavírista, dirigent. Práci dirigenta mám moc rád, ale obecně se považuji za hudebníka, za služebníka hudby, to je má povinnost.

Pocházíte z hudební rodiny?

Ano, pocházím z hudební a divadelní rodiny. Moje rodinné zázemí mě velmi silně ovlivnilo. Otec je učitel smyčcových nástrojů, uznávaný profesor smyčcových kvartetů. A moje maminka je kostýmní výtvarnice. Pracovala v mnoha operních domech v bývalém východním Německu. Neměl mě kdo hlídat, takže jsem s ní už jako malé dítě hodně cestoval a v divadle jsem trávil spoustu času.

Pamatujete si první operu, kterou jste viděl? A kdy jste se do opery zamiloval?

Jako dítě jsem viděl mnoho oper, rodiče mě k tomu svým způsobem nutili. Myslím, že to bylo v roce 1979 ve Státní opeře v Berlíně, kde jsem poprvé viděl Parsifala, pětihodinovou operu, a překvapivě jsem u toho neusnul. Právě naopak, byl jsem doslova fascinován. Šéfdirigentem byl v té době Otmar Suitner a já jsem se z třetí galerie díval dolů do orchestřiš­tě. Bavilo mě pozorovat, co dirigent dělá a jaké tóny a zvuky v tu chvíli vydává orchestr. Stejné to bylo s Tristanem a Isoldou, Růžovým kavalírem, Salome.

Máte vášeň pro pozdně romantickou hudbu. Co se vám na ní líbí? 

Někdy mám trochu problém s moderními skladbami, protože mi déle trvá porozumět, jak přesně skladatel svoji kompozici myslel a jak ji interpretovat. Romantický a klasický styl je v tomto ohledu jednodušší a mně bližší. Myslím si, že to vychází z mé klavírní éry, kdy jsem hodně hrál Rachmaninova. Moje láska k němu trvá dodnes. Silně mě ovlivnili i další velikáni z německy mluvících zemí, jako například Gustav Mahler, Anton Bruckner a Richard Wagner. 

Nyní dirigujete operu Mefistofeles od Arriga Boita ve Státní opeře. Kdy jste se poprvé setkal s touto operou?

Poprvé jsem se s tímto fantastickým dílem setkal ještě jako student, kdy jsem na klavír hrál některé části. Říkal jsem si: To jsou zajímavé harmonie, rychlé změny nálad. Zaujalo mě to. Patnáct let poté jsem dirigoval některé árie z této opery na koncertě. Dirigoval jsem něco mezi 50 a 60 různými operními kusy, ale Mefistofeles jako celá opera je mojí premiérou. Nastudovat Mefistofela je pro dirigenta opravdu velkou příležitostí. 

Světová premiéra první verze Mefistofela v roce 1868 v milánské La Scale byla fiaskem. Dnes už každý operní fanoušek ví, že to je mistrovské dílo! Přesto se na repertoáru objevuje jen sporadicky. Proč operní intendanti Boitovu operu opomíjejí?

To je těžké soudit, protože jak říkáte, je to velmi dobrá opera. Možná je to proto, že operní scéně dominuje pět velkých jmen – Verdi, Puccini, Strauss, Wagner a Mozart. Tvoří pomyslnou áčkovou ligu. A o další prostor pak soupeří všichni ostatní skladatelé a je obtížné se dostat „k míči“. Mefistofeles je Boitovou jedinou dokončenou operou. 

Tato opera s mocnou hudbou je velmi dramatická. Jak pracujete s orchestrem na vyjádření takových momentů?

Kontrast hudby je v této opeře velmi důležitý, je nutné najít v dynamice správnou cestu. Společně se sólisty hledáme specifický tón pro každý akt, pro každý moment. Od nebeských tónů v prologu po tragický pád Markétky. Doporučil jsem zpěvákům, aby se podívali na černobílý německý film Faust z roku 1926, je němý a je opravdu hodně brutální. A právě tento druh určité brutality vyjádřený hudbou a zpěvem je to, co hledám. Také naše scéna přesně kopíruje, co chci, aby hudebníci vyjádřili hudbou.

Jaká je vaše oblíbená část opery?

Rozhodně La Notte del Saba. Také proto, že mám speciální vztah k hoře Brocken (pohoří v Německu, kde se v opeře Mefistofeles odehrává čarodějnický sabat, pozn. red.). V určitém období bylo toto místo cílem mých pravidelných procházek. Je to velmi impozantní krajina.

Proč by divák měl na Mefistofela do Státní opery přijít?

Je to známý a oblíbený Faustův příběh převyprávěný z pohledu Mefistofela, což je velmi zajímavé – vidíme příběh z té horší strany. Faust je literárním dílem číslo jedna, a už to je předpoklad pro úspěch. Navíc je doplněn fantastickou hudbou. Takže nabízí dvojí zážitek – literární i hudební. Je to dokonalá opera! Nabízí příběh ďábelské trojice Mefistofela, Fausta a Markétky, jsou zde velkolepé sborové scény, působivá scénografie. Vše dohromady tvoří skvělou podívanou.

Arrigo Boito: Mefistofeles
Poslední tři uvedení: 3. a 8. února, 2. března 2024 ve Státní opeře