Opera Nova. S Jiřím Rožněm a Maximem Belčikovem

Sezona Opery Národního divadla a Státní opery vyvrcholí v červnu festivalem Opera Nova. Jiří Rožeň a Maxim Belčikov – jako umělecký kurátor a výkonný manažer – vytvořili inovativní festivalový koncept, na který se můžou těšit všichni se zájmem o moderní umění a nevšední umělecké zážitky. Ptali jsme se jich na podrobnosti ke vznikajícímu projektu.

V čem bude letošní ročník festivalu Opera Nova jiný?

MB: Rozhodně chceme jít mnohem dál, než byl původní záměr prvních dvou ročníků festivalu. Moc jsme si přáli přinést do Prahy nejen řadu vynikajících operních novinek, ale i inovativní festivalový koncept, který má za cíl propojit operní tvorbu s dalšími druhy moderního umění, oslovit široké publikum se zájmem o kulturu a nabídnout témata, která hýbou současným světem. Budeme hrát nejen na našich scénách, ale i na několika dalších místech v Praze a nabídneme skutečně velmi rozmanitý doprovodný program jak před zahájením, tak i v době konání festivalu.

Na co se tedy můžeme těšit pokud jde o hlavní produkce?

JR: Celkem v rámci festivalu uvedeme čtyři světové a dvě české premiéry a po sto letech tak navážeme nejen na předchozí ročníky festivalu, ale i na tradici, kterou v Praze založil v roce 1924 tehdejší hudební ředitel Nového německého divadla a skladatel Alexander Zemlinsky. Začneme slavnou operou György Ligetiho Le Grand Macabre, která je považována za jeden z milníků operní tvorby 20. století a která se konečně dočká své české premiéry na scéně Státní opery. Naším významným příspěvkem do Roku české hudby budou dvě zcela nová díla vytvořená na objednávku Národního divadla – komorní opera Kafkův dopis otci Jiřího Trtíka a scénické oratorium Stvůry ve Vídni žijícího českého skladatele Šimon Vosečka. Poprvé v České republice pak představíme operní dílo, která si v nedávné době získalo mimořádnou pozornost operního světa. Komorní opera The Yellow Wallpaper mladé britské skladatelky Dani Howard byla v loňském roce úspěšně uvedena v legendárním londýnském divadle Sadler’s Wells a také v rámci Copenha­gen Opera Festival. Nezapomněli jsme ani na dětské diváky, jimž nabídneme operu Motýli z Terezína, kterou jakožto novodobou verzi slavného Brundibára Hanse Krásy, vytvořil francouzský dirigent a skladatel Charles Baumstark.

Co ovlivnilo tento výběr a existuje zde nějaká dramaturgická osa?

JR: Jak již zaznělo, jedním ze základních pilířů festivalu jsou celospolečenská témata a řada otázek souvisejících s vývojem a směřováním naší společnosti. Jedná se například o téma apokalypsy či problematiku sociální nerovnosti, předsudků vůči jinakosti, postavení žen ve společnosti a homofobie, ale i téma křehkého duševního zdraví v současné rychle se měnící době. Zároveň si uvědomujeme, že naše přítomnost vychází z naší minulosti, se kterou je neoddělitelně spojena. Proto dramaturgie festivalu reflektuje například 100 let od úmrtí spisovatele Franze Kafky či život a tragické osudy dětí v koncentračním táboře Terezín.

Zmínili jste propojení opery s dalšími druhy umění. Mohli byste nám přiblížit co máte na mysli?

MB: Opera je vždy takový „gesamtkunstwerk“ a my jsme se rozhodli v rámci letošní dramaturgie tento aspekt akcentovat a propojit operu i celý festival mimo jiné se špičkovým desig­nem a řadou moderních technologií. Scéno­grafii k naší kafkovské opeře vytvořil například známý český designér Maxim Velčovský. V Praze žijící ukrajinská umělkyně Valeriia Ryazanová ozvláštní uvedení oratoria Šimona Vosečka velmi komplexním video designem. Připravujeme také velmi nevšední projekt zaměřený na virtuální realitu. Ke spolupráci na festivalu jsme přizvali i řadu výjimečných umělců, jejichž jména si s operním žánrem obvykle nespojíte. Mám na mysli například multiinstrumentalistu a skladatele Lukase Ligetiho (syna György Ligetiho) či britskou tanečnici, blogerku, aktivistku a modelku Valerii Ebuwaovou.

A na jaké další umělce se můžeme těšit?

JR: Těch jmen je opravdu mnoho a zde mohu uvést například skvělého tenoristu Petra Nekorance či naše vynikající pěvkyně Bellu Adamovou, Vandu Šípovou či Pavlu Radostovou. Jistě mimořádným a pro naše publikum stále tak trochu neobvyklým zážitkem bude vystoupení mladého belgického kontratenoristy Logana Lopeze Gonzaleze. Jsem moc rád, že jednu z produkcí festivalu bude řídit moje kolegyně, vynikající mladá britsko-francouzská dirigentka Stephanie Childress. Stephanie letos debutovala například v Hamburské státní opeře a pravidelně hostuje i na slavném Glyndebournském operním festivalu. Mezi účinkujícími přivítáme také britskou mezzosopranistku Clare Presland, která v loňském roce debutovala na festivalu BBC Proms a pravidelně se vrací například do londýnské Královské opery v Covent Garden. Orchestr Národního divadla a Orchestr Státní opery doplní STRO.MY Ensemble Jiřího Trtíka a Kühnův dětský sbor.

Děkujeme za rozhovor a budeme se těšit na viděnou mezi 14. a 22. červnem!

Z vizuálu Evy Chudomelové

Jiří Rožeň a Maxim Belčikov, foto Zdeněk Sokol